Kdysi dávno, před mnoha tisíci lety, snad v době bronzové, snad ještě dříve, žil na území temných hvozdů okolo řeky Elbe udatný bojovník, o jehož hrdinství se vyprávěly legendy. Byl schopen i kance holýma rukama zabít a přitáhnout do vesnice. Do vesnice, které vládl rukou nejpevnější. Jeho činy byly vzorem pro všechny muže v rodu a ženy si přály být mu na blízku. Jeho lovecké schopnosti udržovaly kmen mezi přežívajícími osadami. Zajišťoval maso i kůži na celou zimu. Byl největším hrdinou v celém kraji kolem Jelení řeky až na okraj hlubokých lesů a úpatí vápencových skal. Byl však i velmi rozpolcený, neklidný, temný. Říkalo se, že po nocích, kdy měsíc dosahoval úplňku, obcuje s čarodějnicemi a mlhovými vílami. Jedné deštivé letní noci, kdy 90 – ti letá stařena Bílá medvědice, matka rodu, měla neklidné spaní a vyšla před svůj příbytek, uviděla v dáli na pahorku vzdalující se plamen a uslyšela hlasy. Nevěnovala tomu příliš pozornosti, protože věděla, že v těch místech hlídají tři strážci a domnívala se, že spolu vedou další ze svých četných hádek. Vrátila se tedy na lůžko. Ráno pak k úžasu všech byli všichni tři siláci nalezeni na tom samém místě mrtví. Všichni měli podezření na potulné válečníky a lupiče zubřích kůží a zbraní, kteří občas poctí tento kraj svojí návštěvou. Avšak po vůdci kmene a udatném bojovníkovi jakoby se té noci slehla zem. Zkrátka zmizel. Nikdo si netroufal pomyslet, zdali tento nevysvětlitelný čin spáchal právě on. Ale faktem zůstávalo, že jeho zmizení se časově shodovalo s tímto masakrem. On zatím putoval za poznáním v jiných krajích a zažíval různé nástrahy života samotáře. Byl to těžký neveselý život, mnohem složitější než ten ve vesnici. Uběhlo tedy několik let než bojovník znovu stanul na okraji své rodné osady. Vše bylo však již jiné. Z chlapců, které kdysi učil. se již stali muži, udatní válečníci a schopní lovci. Možná i schopnější než kdy byl on sám. Postavil si tedy příbytek na okraji vesnice a snažil se splynout se svým kmenem. Tolik chtěl aby byl znovu respektován jako v dobách svých největších činů, leč nestalo se. Přece jen již byl o poznání starší, pomalejší a méně obratný. Naopak, sousedy začala jeho podivínská a nevypočitatelná povaha děsit. Byl tedy nucen i přes svou veškerou snahu o přizpůsobení se řádu kmene žít až do své smrti samotářským životem, který už neměl téměř nic společného s jeho dříve tolik oslavovanou hrdostí.

Když pominu období MISFITS a SAMHAIN, tak by se takto dalo odvyprávět působení Glena DANZIGa, respektive jeho vlastní kapely DANZIG na hudebním poli. Novinka „Circle Of Snakes“ je již osmou deskou DANZIG a je znovu tolik typickým sabbathovským metalem s bluesovými kořeny a punkovou syrovostí. Hutné riffy v pomalejších tempech opět řádně duní nad hromovými údery bicí altilérie. Glen pěje tak jako kdysi. Jeho hlas je stále tou kouzelnou směsicí Jima Morrisona, Elvise a Milana Chladila, ale zkrátka už to nikdy nebude takové jako na prvních čtyřech kultovních albech. Když se po neúspěšné elektronickém experimentu na páté desce„Blackacidevil“ Glen vrátil ke svému osvědčenému stylu, nebyl už zkrátka příliš přesvědčivý. „Circle Of Snakes“ je tedy znovu jako jeho dva předchůdci typickým zápisem pod hlavičkou DANZIG, který však nemůže kvalitativně konkurovat jedinému z prvních čtyř alb. Ze skladeb nezmínim jedinou, neboť kolekce působí vyrovnaně, bez výraznějších vrcholů a nápaditějších míst. Deska je to opět velmi syrová, jejíž největší devízou je poctivý přírodní kytarový sound. Co se zvuku ostatních zúčastněných nástrojů týče, nelíbí se mi příliš rendlíkovité nazvučení rytmičáku a také Glenův hlas jako by se občas v těžkotonážních riffech ztrácel. To je patrné zejména v písni „Skin Carver“.

Ty tam jsou tedy časy, kdy DANZIG stanuli na trůnu každoročního festivalu DYNAMO Open Air, tak, jak se tomu stalo z jara roku 1994. Jeho vystoupení tenkrát bylo absolutním vrcholem celého metalového svátku. Ale kromě hudební přesvědčivosti šla kolem DANZIG i celkem vtipná kuloárová šuškanda. Tenkrát se tradovalo, že po celý festival, tedy kromě vlastního vystoupení, Glen nevyšel ze svého stanu a nechával si přivádět dovnitř vybrané dívky z publika. Tyto (ne)šťastnice však za ním chodily i dobrovolně, i když musely splňovat několik podmínek - přesné tělesné míry, délka vlasů, vzdělání, mnoha jazykové znalosti, vybrané společenské chování. K čemu to všechno potřeboval? No řekněte, nebyl to blázen?