OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle partija se dala dohromady, alespoň dle vyjádření jejího headlinera Jakuba, tím způsobem, že se čtyři týpci zmontovali v hospodě a v alkoholickém rauši se dohodli, že založí kapelu. Druhý den si na toto předsevzetí pochopitelně nikdo nevzpomněl...až...až na jednoho. A tím byl Libor, který nelenil a zakoupil bicí. Když obvolal zbytek kumpanie, dospěli nakonec všichni k závěru, že by se investice měla opravdu zhodnotit, i obstarali si každý příslušný nástroj a UNBORN byl na světě!!! Původně měli chlapci v plánu dělat brajgl po klubech, hrát a na to konto lépe balit slečny. Posledně uvedený předpoklad ovšem nevyšel dle jejich představ, o to více se členové tohoto spolku věnují konzumaci pochutin pivních a fernetických (zejména kytarista Radek), jakož i hudbě.
Styl, kterému UNBORN upsal svou duši, nazývá se thrash. V podání této party jde o jeho klasickou česky zpívanou variantu, nic převratného. Je však třeba říci, že UNBORN naživo opravdu jede v způsobu vlaku obrněného, a protože mimo jiné mají rádi také death, občas potěší ouška svých posluchačů nějakým tím coverem od HYPOCRISY. Materiál, prezentovaný na koncertech, hoši soustředili na svém prvním demu. Co k tomu dodat...
Co k tomu dodat... Libor je bubeníkem vcelku schopným, končetiny má rychlé a úder tvrdý, zkrátka zahraje to, co je třeba. Nic víc, ale také nic míň. Něco podobného by se dalo říci i o kytaráku Richardovi (který svého času působil i v DIZORDERZ a je třeba přiznat, že to byl jeden z nejlepších druhých kytaristů, které tato kapela vystřídala) – dobrý, ale nijak zvlášť výjimečný. Jakubova basa muziku UNBORNu přiměřeně tvrdí, ovšem jeho vokál, připomínající Fanánka Hagena, by opravdu slušel spíše Třem sestrám. K výrazu kapely už nicméně neodmyslitelně patří. Výkon celého souboru by se dal označit za velmi průměrný, nebýt ovšem druhého kytaristy Radka, zvaného Pinďour (okolnosti vzniku této přezdívky by vydaly na samostatný článek, proto se jimi zde blíže nehodlám zabývat). Pinďourova kytara je fenomenální, Radek s přehledem zvládá spodky a jeho sóla jsou pověstná. Hlavně díky jeho výkonům je muzika UNBORNu, ač nikterak originální ani inovativní, velmi chytlavá a našlapaná, přitom však přístupná, s výborně zahranými sekanými riffy a valivými tempy, patrnými zejména ve skladbě Hranice. Nahrávka má zvuk poměrně čistý a hutný, o to více v něm vynikne Pinďourova kytarová ekvilibristika. S texty si kluci hlavu nijak nelámou, a podle toho také vypadají, zkrátka průměr. Zvláštní zmínku si zaslouží obal, sympatický produkt D.I.Y. systému s ručně malovaným logem a obrázkem.
Takže...kdo má rád good old thrash v jeho čisté nekomlipkované podobě, toho UNBORN jistě neurazí...
7 / 10
Jakub Janků
- basa, vokály
Richard Rybář
- kytara, vokály
Radek Dvořák
- kytara
Libor Laňka
- bicí
Mejla
- kytara (host)
1. Děvka
2. Modrá planeta
3. Hranice
4. Pocit prázdnoty
5. Nad
6. Skrytá tvář
Awaken To Reality (2013)
Six Ways Of Suffering (2011)
Voice Of Hate (2007)
V umírajícím slunci (demo) (2003)
Unborn (demo) (1999)
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: Unborn
Studio: Poličná
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.