Tak vida, loňský průser v podání STEEL ATTACK vyplodil další skvělý matroš. Pamětníci už určitě strachy lomí rukama, že jsem recenzi dostal do drápů zase já, děsivý zlý Louža, nemilosrdně bořící heavy metalové bohy z podstavců a se zvráceným úsměvem kálí do úst jejich rozdrcených bust. Ale vás můžu uklidnit, dnes zůstane alespoň jeden kamínek na kameni.

STEEL ATTACK se totiž celkem znatelně poopravili. Už při pohledu na obal se člověk zarazí. Žádné klišé. Divné. Co dál… hudba. No, tady to není tak úplně košer. Ovšem místo nadávek do klišovitosti bych volil spíš opatrnější termín. Co třeba absence třeskuté originality? To nezní zle, co? No prostě, fígl je v tom, že se našli světci, kteří dali na rozdíl ode mne před rokem švédským power metalákům šanci. Pozvali je na turné a riskli dokonce i vydání další desky. Neříkám, že je na „Enslaved“ něco extra zvláštního. To rozhodně ne. Ale v porovnání s předchozím počinem mě „Enslaved“ nijak zásadním způsobem neuráží a občas dokonce ani nenudí. Personální rošády patrně udělaly své stejně tak jako turné, jenž kapela absolvovala. Na novém materiálu je vcelku znát sehranost a vyhranost kolektivu. Dočkáme se tradičních metalových riffů, tradičně laděných melodií a vcelku netradičního vypjatého vokálu zpěváka Ronnyho, který do nového materiálu dobře pásne. Krapítek se totiž přitvrdilo. Nosné riffy jsou mohutnější a vyznění kapely docela dost podtrhuje i práce jistého pana producenta Petra a jeho propastného studia. Právě zvuk je to, co „Enslaved“ vynáší lehce nad průměr běžného metalové standardu. Tägtgren svým ovečkám totiž nadělil dokonale čistý a thrašující sound, ze kterého by se i v klidu udělal i kovaný deathař. Písní na albu je přesně ne moc. Není jích ani málo a nejsou ani dlouhé ani krátké.

Vše ostatní je zkrátka zcela v intencích pravého německého power metalu ze Švédska. Netřeba dodávat víc. Kdo má rád power metal, beztak jistě už STEEL ATTACK pilně sjíždí. A těm ostatním…těm už asi není pomoci. Osobně by mě tahle hudba nejspíš moc nezaujala, přesto ale musím klukům přiznat že rostou…pomalinku, ale přece. Ještě takových 15-20 desek…a… A navíc ten lukrativní zvuk…