THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Táto skupina akosi dlho unikala mojej pozornosti, až som sa doslova úplnou náhodou ocitol na ich koncerte. A bol som tak z ich výkonu nadšený, že som si priamo na mieste kúpil od členov kapely CD-R s farebným obalom. No aj tak uplynul ďalší polrok, kým som sa odhodlal napísať túto recenziu.
Nahrávka na tomto disku je už staršieho dáta, no to nič neuberá z kvality toho, čo sa na vás vyvalí z reproduktorov, keď ho vložíte do prehrávača. Na kvalite nič neuberá ani to, že to chlapi nahrávali vo vlastnej skúšobni na PC. Hoc by sa zvuku dalo aj niečo vytknúť, tak v porovnaní s niektorými štúdiovými nahrávkami niektorých, aj profesionálnych, slovenských a českých kapiel ide o excelentný zvuk.
No ale poďme k samotnej hudbe, na disku sa nachádza sedem skladieb o celkovej dĺžke nepresahujúcej polhodinu, v štýle technického death metalu s trochou thrashu. Základy by sa mohli hľadať u takých velikánov tohto štýlu, ako sú CARCASS a ATHEIST, ale ozaj len základy, pretože ASTAROT na týchto základoch postavili svojbytnú a osobitú vlastnú tvorbu, na ktorú môžu byť právom hrdí. V každom prípade ale nečakajte nejaké gitarové, basové alebo bubenícke onanie, hoci ani v týchto vodách by sa ASTAROT určite nestratili. Ide skôr o jednoduchšie motívy, ktoré sa navzájom tak majstrovsky prelínajú, že tvoria úžasný celok. Všetko to korunuje vokál, ktorý celkový výsledok ozvláštňuje, a pritom nepôsobí ako päsť na oko. Ide v podstate o klasický death metalový rev, ale prekvapujúco sa v ňom nájdu aj nejaké melódie.
Naozaj odporúčam si túto nahrávku zohnať všetkým, ktorý majú záujem o kvalitnú hudbu a nemyslia si, že kvalita pochádza len zo západu. Teším sa na ich ďalší počin, ktorého sa dúfam dočkáme čoskoro. Nie, že sa rozhodnú dodržať tradíciu desaťročnej prestávky, pretože presne toľko rokov ubehlo, kým po prvom deme nahrali a vydali tento skvost.
Popradský technickí death metalisti na tejto nahrávke dokazujú, že v tomto štýle je možné sa ďalej vyvíjať bez toho, aby bolo nutné kopírovať ktorúkoľvek z kapiel, ktoré tento štýl stvorili. A robia to naozaj viac, ako dobre.
9 / 10
Miroslav „Jegor“ Gejdoš
- spev
Drahoslav Škubal
- gitara
Ján Kubanský
- gitara
Roman „Eťo“ Petrov
- basgitara
Martin Barla
- bicie
1. Soul Suicide
2. Color She Has
3. Valentine
4. Die Die
5. Control
6. Ejaculation Praecox
7. Still Undead
Falling Down (2009)
Soul Suicide (demo) (2003)
Walk Through The Hyperspace (demo) (1993)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.