Dlouho, předlouho čekali příznivci DISSECTION na tuto chvíli. Avšak co má se stát, stane se… Sudba byla završena a nyní SATAN OPĚT PROCITNE. Ano, tak nějak by se slušelo zahájit recenzi na něco, čeho se dotkla legenda černého kovu, švédští temní kovotepci DISSECTION. Je tomu už osm let, kdy smutné události přerazily křídla černé sani, která tak slibně vystartovala vstříc pekelným nebesům. Je však velkou pravdou, že čas vše zhojí, a tak máme opět možnost zanořit se do hloubky inkoustově černé severské vichřice a nechat se unášet v pekelných vírech vstříc zkáze těla i duše. A nebo…nebo ne?

Ne! Nemáme, ale dřív než se pustíme do funebrálních faktů, musím upozornit, že pod titulem „Maha Kali“ se skrývá pouze singlová ochutnávka, nikoli regulérní řadovka, takže je možné, že se ještě cosi změní. Ale já si teď tak trochu zahraju na vědmáka a prozradím, že tomu moc nevěřím. Jde o to že… DISSECTION jaksi přestali být DISSECTION, což docela férově plyne i z názvu. Už přídomek „Rebirth of“ cosi naznačuje. Mimo jiné i to, že z původní grupy nezůstal takřka kámen na kameni, jediné, co zbylo, je mozek Jon Nödtveidt, který by měl teoreticky zachovávat ducha původních DISSECTION. Ano, ducha možná, ale to je tak asi všechno. Tak co tedy do pekla znovuzrození DISSECTION hrají? Heavy Metal. S extrémním vokálem. Ne opravdu si nedělám srandu. Titulní skladba „Maha Kali“ je regulérní kus heavy metalové hymny a to ne ledajaké. DISSECTION v ní totiž křísí hevík vpravdě dřevní. Rytmus bum-čvacht vesele doprovází jakoby temná riffově satanistická kytara leadera kapely, basa vesele bublá do bum-čvacht rytmu a nad tím vším se monumentálně snáší k zemi nakřáplý Johnův hlas. Dojde i na melodický – snad ženský, možná i dětský – hlas. No, tohle se bude pravověrným težko, těžko rozdýchávat. Situaci jako bonus trochu zachraňuje dobře známá „Unhallowed“, která přece jen dokazuje, že za to John a spol. pořád  umí vzít. Ale „Maha Kali“…nevím, nevím. Zatím, těžko hodnotit, ale myslím že ortodoxní fans by se měli mít hodně na pozoru, už jen takhle skladba samotná dokáže s přehledem strhnout blackovou fasádu i takové legendě jako jsou DISSECTION, nedej satan aby jich snad bylo na novince víc!

Tak. Strohá fakta máme za sebou, teď můj osobní názor. Nevím, asi jsem zvrácený, ale mě se „Maha Kali“ docela líbí (asi jako jedinému v redakci). A to mám rád i původní DISSECTION. Jenže co jsou to vlastně původní DISSECTION? Nenechte se vysmát. Pokud se dobře zaposloucháte třeba do „Storm of the Light´s Bane”, zjistíte, že se toho za těch pár let až tolik nezměnilo. Dvoukoupákovou smršť nahradili progresivně laděné bicí ala AC/DC (to jediné nechápu), kytarovou vichřici v podobě dvaceti osmi stop a efektu John čendžnul za jeden efekt s jednou stopou (víc mu asi v lágru nepovolili) a hevík zůstal přítomný, protože nic jiného DISSECTION stejně nikdy nehráli. Čili změna na úrovni zvuku (neblackového, přesto však kvalitního a neotřelého), jinak takřka veškerá žádná. Myslete na to, až budete hořekovat nad jejich novou tvorbou a přivolávat zpět starou „severskou atmosféru“.