OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když řeknu, že tato skupina pochází z Německa, většina z vás, kteří skupinu neznají si jistě o jejich hudebním stylu pomyslí své. Je třeba, ale říct že Pink Cream nehrají melodický speed metal, ale pohybují se v úplně jinačích vodách. Abych se přiznal, tak tvorba skupiny se zpěvákem Andi Derisem se mě až tak moc nelíbila. Nesnášel jsem Andiho uřvaný a místy uši drásajicí zpěv. Andi je ale pryč (a jak mu to u Helloween zpívá)a na jeho místo přišel neznámý David Readman. Skupina nachází klid, David perfektně do skupiny zapadl a ta po propadáku Change nabírá druhý dech. Vrchol jejich tvorby se jmenuje Sonic Dynamite a byl nahrán minulý rok. Tato deska mě doslova přišila k židli, takovou bombu jsem nečekal. Perfektní kombinace metalu a stadionového rocku, hit střídál hit. No uvidíme jak dopadne tohle album.
Ano, album dopadlo dobře, žádné velké změny se nekonají. Po úvodním intru, přichází první píseň Shout!, která plní úlohu otvíráku. Ihned mě překvapuje zvuk, hlavně baskytara je konkretní a velice čitelná. Celou písní nás provází mírně tvrdší kytarový riff. Příjemný začátek. Druhou Promised Land si lze klidně představit jako koncertní hitovku. Střední tempo se střídá s pomalejšími pasážemi, velice výrazný refrén a opravdu precizní zpěv. Hit první třídy. Další Trust The Wiseman je velice výrazná píseň s tvrdšími kytarami a vynikajicím zpěvem. Hlavně nápad s dvoumi zpěvovými hlasy se mě velmi zamlouvá. Celkem tento song velice koketuje s heavy metalem. Don´t Need Your You Touch další to stadionovka. Velice výrazný refrén, několikrát opakován, předem naznačí že tuto píseň bude určite na živo skupina hrát. Fanoušci se určitě ihned chytnou…
Tak trochu netradiční kompozice má jméno He Took The World, která se nese ve středním tempu a určitě patří mezi slabší kusy. Upozornit, ale musím na sólo, jenž má velice zajimavý zvuk. Další koketovaní s heavy metalem se jmenuje Enslaved a určitě patří mezi nejrychlejší na albu. Velice agresivní skladba s výraznou kytarou a se perfektními vyhrávkami, jasně připomene z které země skupina pochází. Pomalejší In My Dreams mě na albu nesedí, píseň se mě jeví jako hodně chmurná. Další bombastická skladba High As A Mountain bude asi na stadiónech skvěle fungovat, pro mě vrchol alba. Skvělé melodie, vynikajicí refrén a v neposlední řadě vynikajicí Davidův zpěv. Paráda. Předposlední Shadow Of Time, trošičku zasmrdí progresivitou, hlavně kytara má vcelku zajimavý zvuk. Poslední Pinball Wizard je předělávka skladby od The Who. Sice jsem neslyšel original, ale předělávka se mě líbí, do alba perfektně zapadne. Myslel jsem si že jde o poslední píseň, ale skupina se postarala o překvapení v podobě bonusu One Time Is Not Enough (píseň nebyla na cd uvedena), což je taková velká pohodička. (Kterou skupinu mě to připomíná??). Opět vynikajicí hitovečka. Skladba se sice měla nacházet na digipacku, ale podle zkoumání v obchodě s cédečky se nachází na každém nosiči. Potěšení pro fanoušky.
Jak jsem se již zmínil výše, album dopadlo dobře, i když na svého předchůdce lehce ztrácí. Právě na minulém albu skupina své skladby okořenila heavy metalem. Na této nahrávce se metal vytrácí, což je veliká škoda. Skladatelské duo Readman/Koffler působí perfekně sehraně a zcela přesně ví jak na publikum zapůsobit. Myslím tím právě zmiňované hity: Promised Land, Don´t Need Your You Touch, nebo High As A Mountain. Samozřejmě že ke všem písním musíme přičíst perfektní instrumentální výkon a hlavně zpěv. David Readman zpívá velice dobře, jeho projev je hodně sebejistý. Hlavně zpěv v Promised Land se mě jeví dokonalý. Myslím si, že naprosto převyšuje Andi Derise. Vynikajicí je též zvuk alba. Toho se ujal basák Dennis Ward, který se každou nahrávkou lepší a lepší. Celkově skupina stvořila velice solidní album, které si určitě své fanoušky najde a určitě patří ke špičce svého stylu.Bohužel, krátce po dokončení alba važně onemocněl kytarista Alfred Koffler. Odnesla to levá ruka (zánět šlachy, porušena motorika či co). Lekaři tvrdí že Alfred již nebude nikdy stoprocentně hrát. No uvidíme. Určitě nejen já přeju brzké uzdravení.
8 / 10
David Readman
- zpěv
Alfred Koffler
- kytara
Dennis Ward
- basa
Kosta Zafiriou
- bicí
1. Intro
2. Shout!
3. Promised Land
4. Trust The Wiseman
5. Don´t Need Your Touch
6. He Took The World Enslaved
7. In My Dreams
8. High As A Mountain
9. Shadows of Time
10. Pinball Wizard
11. One Time Is Not Enough (bonustrack)
In10sity (2007)
Thunderdome (2004)
Endangered (2001)
Sonic Dynamite (2000)
Electrified (1998)
Live (1997)
Food For Thought (1997)
Change (1995)
Games People Play (1993)
36°/140° (Japan EP) (1991)
One Size Fits All (1991)
Pink Cream 69 (1989)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Massacre Records
Produkce: Dennis Ward
Studio: House Of Audio Studios, Karlsdorf, Německo
Není tak dobrá jako predchozí, ale stále vysoký standart.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.