OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už listopadové pražské vystoupení holandských TRANSMISSION0 bylo dostatečným důvodem k poptávce po jejich aktuálnímu albu, a když hned na začátku prozradím, že i studiová podoba této zajímavé kapely skýtá nevšední zážitek, bude hned o další důvod pro pořízení této nahrávky navíc. Pohrobkům hardcoreových REVEAL byla stylová škatulka příliš těsná, neboť se změnou názvu přichází i změna hudebního směřování. Výsledek v podobě nových skladeb na sebe nenechává dlouho čekat, a tak se kapela v srpnu 2003 uzavírá do studia, aby zde zrealizovala svou první nahrávku lapidárně pojmenovanou „0“.
Ta vychází na značce převážně punkového labelu Go-Kart Records. Ovšem punk byste ve tvorbě těchto Holanďanů hledali jen velice stěží. I z původně hardcoreového zaměření zůstaly jen přebytky v podobě občasných „vykřičených“ pasáží. Těžiště „0“ tkví hlavně v náladách jednotlivých skladeb spočívajících v polo akustických kytarových motivech a vydatném zapojení kláves. Tyto slouží většinou pouze jako zvukové pozadí, ovšem pozadí velmi výrazně tvořící charakter jednotlivých písní. Vokální linky, kromě hardcoreového řvaní, pozůstávají hlavně z přesvědčivého Michielova „čistého“ zpěvu. Díky uvedenému tak hudba TRANSMISSION0 dostává velmi zajímavý, industriální a místy až futuristicky odlidštěný nádech.
Přestože tato pětice už na debutní nahrávce vykazuje nepopíratelnou dávku originality, vlivy takových NEUROSIS anebo ISIS lze v její hudbě vystopovat snadno. Ani oni nikam nespěchají, jednotlivé motivy a melodie nechávají po delší dobu působit na posluchače a nikterak se ho nesnaží ohromovat šokujícími změnami temp a hudební ekvilibristikou. TRANSMISSION0 mají ve svém arzenálu jiné zbraně, které umí velmi dobře použít. Tou hlavní jsou už uvedené nálady, které jejich písně v sobě skrývají. Typickým příkladem je pátá skladba „The Return“ začínající chytlavou kytarovou melodií, aby se v půli transformovala právě ve výrazně náladovou záležitost podepřenou lehce naléhavým vokálem a dokonalou „tovární“ atmosférou. Jak prosté, ale jak účinné a v živém provedení dokonale strhující.
Ačkoliv v našich končinách nebude tento počin lehce sehnatelnou záležitostí, musím ho všem vyznavačům originální a emotivně laděné tvrdé muziky doporučit. TRANSMISSION0 totiž dokázali, že se v nich nachází dostatek invence a schopností razit si vlastní hudební cestičku. S dalším albem lze očekávat ještě pozitivnější reakce. Pevně v to věřím!
Velice osobitá záležitost hudebně na pomezí hardcore, industriálu a kapel ve stylu ISIS, NEUROSIS a pod.
7,5 / 10
Michiel van der Avoird
- klávesy a vokály
Mischa van Rodijen
- kytara a vokály
Leon de Groot
- kytara
Dave van Beek
- basa
Bart Waalen
- bicí
1. Journey
2. VS. Vampire
3. San Miguel
4. ****
5. The Return
6. U-Boot
7. Dust Like Sand
8. Ether
9. Serenity
10. ******
Vydáno: 2004
Vydavatel: Go-Kart Records
Produkce: TRANSMISSION0
Tahle deska mě při prvním poslechu moc nevzala, o to víc jsem si ji užil později. Ona ta pochmurnost a stísněnost, která ze skladeb vyzařuje nesedne do každé nálady, někdy se to nedá poslouchat a jindy to člověk přímo saje. Tenhle psychický gáblík se možná dá označit slovem rozporuplný, ale ve skutečnosti se tyto rozpory projevují především na straně posluchače. S hudbou TRANSMISSION0 se vám prostě musí podařit vstoupit na stejnou vlnu, jinak je zle. Každopádně těžko bude produkce těchto Holanďanů někomu lhostejná, může vám být nepříjemná, protivná, třeba i odporná, ale ne lhostejná, a to já považuji za známku neotřelosti a zajímavosti materiálu. Pokud se smířím s tím, že mi tahle deska ne vždy sedne (v těch chvílích si ji prostě neposlechnu), dopadá mé celkové hodnocení lichotivěji, než jsem sám po prvním poslechu čekal.
ISIS 2. Do Isis maj ale daleko chlapci..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.