VOTCHI jsou jedna z mála mladých pražských klubových skupin, která viditelně roste a získává si čím dál tím více posluchačů. Svědčí o tom například i 33. místo v soutěži „Zlatý slavík“ v kategorii skupina, kde získali 1589 bodů a umístili se tak před skupinami jako VYPSANÁ FIXA, PRAŽSKÝ VÝBĚR či XIII. STOLETÍ. Nemohl jsem si tedy nechat ujít vyzpovídat „motor“ VOTCHÍ, klávesáka Mirka Mužíka.

Vaše poslední album „Unicorn“ je již nějaký ten pátek v oběhu, jak jsi s ním s odstupem času spokojen co se týče zvuku, prodeje a směru, kterým se ubírá? Udělali byste teď něco jinak?

Co se mě týče, já jsem s ním spokojen. Myslím, že zvuková podoba dopadla podle našich představ a Ivan Jombík odvedl profesionální zvukařskou práci. Směr, kterým se tahle deska ubírá, byl už jasně vyznačen naším prvním CD, je to prostě jeho logické pokračování. Co se prodeje týče, myslím, že nikdo z nás neočekával, že se bude prodávat po tisících a milionech:-). Na koncertech se prodává dobře a v kamenných obchodech je také k mání. Přesné výsledky prodejů ale nemáme, hrubý odhad je něco kolem 600 prodaných kusů. Od vydání desky nastala jedna důležitá změna v kapele, a to na postu zpěváka. V nejbližší době máme v plánu natočit videoklip k jedné ze skladeb - bude se proto přezpívávat s novým frontmanem.

V čem vidíš největší posun „Unicornu“ oproti debutovému albu „Scary Woman“?

Hlavně ve zvuku a možná taky trochu v „přitvrzení“ stylu.

Stylově se sami řadíte ke klasickému hard rocku, ale popravdě neznám na české scéně druhou takovou kapelu jako vy, ačkoliv se do této škatulky řadí obrovské kvantum domácích skupin. Čím si vysvětluješ, že právě VOTCHI nějakým způsobem prorazili?

No to je těžko říct. Ono se zatím nedá mluvit o nějakém větším „prorazení“, kapela se stala známější hlavně v Praze a okolí (a to především díky rádiu Beat). Je to znát na našich pražských klubových koncertech, kde se už nepotýkáme s výrazným nedostatkem posluchačů:-). Pořád je ale mnoho míst, kde o naší kapele jaktěživ nikdo neslyšel a na koncert se lidé přijdou podívat spíš ze zvědavosti, než aby věděli, na co konkrétně jdou. My jsme toho názoru, že lidé by nás měli poznat na koncertech, a když se jim naše hudba bude líbit, určitě přijdou znovu.

Co považuješ jako prozatímní největší úspěch VOTCHÍ?

Tak to bylo jednoznačně předkapelování skupině WHITESNAKE v pražské T-Mobile aréně. Za další úspěchy taky považuju, že se několik skladeb dostalo do denní rotace na rádiu Beat, a občasné zařazení videoklipu v pořadu Noc s Andělem.

Jsi nazýván mozkem skupiny, kde čerpáš inspiraci pro hudbu a texty?

No tak to je různé. Občas v osobním životě, občas pouhou improvizací na klavír, někdy mě napadne zajímavé téma například při řízení auta:-). Samozřejmě dost nápadů vznikne přímo ve zkušebně, když s kluky jamujeme. Texty píšu většinou doma, nikdy to není moc snadné, přeci jen angličtina není můj mateřský jazyk a tak se těžko hledají ty správné výrazy pro zachycení pocitů.

Před nedávnou dobou se vystřídaly persóny na postu zpěváka - Marka Hnilicu nahradila nová tvář v podobě Petra Kutheila. Zajímalo by mne, kde jste stávajícího vokalistu našli. Podávali jste inzeráty, vypisovali konkurz, nebo jste ho již měli vyhlédnutého?

Na Petra jsme dostali kontakt nezávisle já i Eda (kytarista) od různých zdrojů a po první společné zkoušce bylo takřka jisté, že Petr je náš člověk. Je to rozený frontman a dokáže lidi dostat do pohybu. O jeho pěveckých schopnostech taktéž nikdo z nás nepochybuje, takže ani žádné další zkoušení zpěváků neproběhlo. Petr nás prostě, jak se říká, „dostal“.

Mohl bys našim čtenářům nového člena podrobněji představit? Změnilo se jeho příchodem něco v kapele?

Petr přinesl do kapely novou energii, kterou ze sebe při koncertech vydává. Myslím, že se všichni cítíme jistější v kramflecích, koncerty nabírají větší spád a jsou celkově „našlápnutější“. Marek byl dobrý zpěvák, jako člověk byl taky naprosto v pohodě, ale spíš introvert, takže koncerty mohly působit poněkud „strnulejším“ dojmem. Teď už to tak, myslím, není. Petr má taky dost zkušeností z hudební branže, jednak dřívějším účinkováním v různých kapelách a také z vystupování v muzikálech (Galileo a další). Přitom je to vlastně nejmladší (nejen služebně) člen v kapele.

V souvislosti s vaší skupinou jsem nejednou zaslechl slovo „kontroverzní“. Jedni vás podporují a fandí vám a druzí namítají, že pouze kopírujete dávné rockové velikány a nevytváříte nové hodnoty. Jak na tuto situaci pohlížíš?

Tak samozřejmě mnoho lidí tvrdí, že hard-rock je vyčerpaným stylem, že už nelze „vymyslet“ nic nového a všechno další je tedy jen omíláním a kopírováním „staré slávy“. My tenhle názor nesdílíme, děláme naši hudbu s využitím nových prostředků a hlavně s chutí. Tahle hudba je nám blízká a nějakým způsobem k nám promlouvá, na rozdíl od většiny „moderní“ hudby. Samozřejmě netvrdíme, že všechno, co se dneska hraje, stojí za houby, ale jenom to prostě není naše krevní skupina...  Děláme hudbu, která se nám líbí, a nikomu ten názor nevnucujeme. Určitě se nebude líbit široké veřejnosti, ti ať si radši pustí rádio:-).

Jakou hudbu aktuálně posloucháš? Mohl by ses námi podělit o nějaké tvé soukromé muzikantské „objevy“?

Kromě rockové klasiky, jako nepříklad URIAH HEEP, JETHRO TULL, DEEP PURPLE, ATOMIC ROOSTER, FREE, YES a dalších si rád slechnu i něco „novějšího“, například NIGHTWISH, DREAM THEATRE, AUDIOSLAVE, ale i hudbu „méně“ rockovou, ba přímo „nerockovou“, jako třeba ČECHOMOR, ENYU nebo DEAD CAN DANCE. Mezi moje nejoblíbenější autory a skladatele patří MIKE OLDFIELD a ENYA. No a nemůžu vynechat moje oblíbené skladatele klasické hudby - například Antonína Dvořáka (to byl mimochodem rocker jako poleno, stačí si poslechnout třeba Novosvětskou).

Jistě Ti neušel fenomén zvaný mp3, jaký máš názor na kopírování hudby?

Kopírovat, kopírovat, kopírovat...:-) Ne, ale teď vážně. Když se mi něco opravdu líbí, jdu a koupím si to. Není nad originální booklet a pocit „originálu“. Když je to něco, co mě zajímá spíš jen okrajově, dávám přednost mp3. Samozřejmě, že prodeji Cdček tenhle formát moc nepřidá, ale na druhou stranu je dost lidi, kteří se k naší hudbě dostanou právě díky mp3, které stáhnou někde z netu. Takže to má svoje výhody i nevýhody.

Kdy poprvé Ti v hlavě začala doutnat myšlenka „mít rockovou skupinu“ a proč vlastně právě rock?

To, abych pravdu řekl, už ani nevím. První pokusy o hraní v kapele proběhly, když mi bylo asi 14, potom v jedné skupině jako bubeník asi v 16 letech a ve Votchích  hraju od devatenácti. Nějak to tak samo vyplynulo... Do Votchí jsem se vlastně dostal přes inzerát. No a dneska jsem vlastně služebně nejstarším členem. Udělal jsem si z toho tak trochu svoji kapelu a obklopil se lidmi, kteří cítí hudbu podobně jako já.

Na jaké hudbě se ve VOTCHÍCH shodnete?

Na té, co hrajeme:-).

Jak nejraději trávíš volný čas? Máš vůbec nějaký?

Hmm, volný čas, to už jsem, tuším, někde slyšel, ale nějak jsem se s tím nestačil blíže seznámit. Ale když se přeci jen něco takového podobného vyskytne, poslouchám hudbu nebo čtu. Jo a nesmím zapomenout na noční procházky po Praze, to mě děsně baví:-), Starý Město, Malá Strana a podobně, to jsou pro mě úžasně inspirativní místa.

Máš na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?

Jasně. Ať se přijdou podívat na koncert:-).

Díky za rozhovor a přeji Tobě a skupině mnoho vydařených koncertů a spokojených posluchačů.