Tak jsem tomu přece neutekl. Můj vztah k IRON MAIDEN je asi v okolí všeobecně známý. Fakt, že britskou úderku řadím v rockové historii až na první místo a neustále se k ní vracím nebude pro nikoho patrně velkým překvápkem. A proč taky? Vždyť určitě nejsem sám, i mnozí z vás jistě vzývají vlasatého (plešatého, rozkuchaného…) Eddieho stejně jako já. Ale ono má veškeré fandovství své meze. Napíše-li někdo na obal zbrusu nového DVD magické slůvko „The Early Days“ je to přinejmenším alarmující. Kolik už jsme takových viděli… S velkou pompou vydaných, prastarých, zvukově i hráčsky otřesných dem provařených dobře prodejných tutovek, které za svou slávu vděčí všem možným obdobím existence, jen ne tomu „early“. Takových je na světě až až... Takřka všechny jsou totálně příšerné a některé vyvolené „jen“ opravdu dost hrozné. To už je skoro pravidlo. A připíše-li k tomu ještě někdo totální odvar v podobě ďábelské cedulky „Part 1“, je to už důvod k rezignaci a úspěšné ignoraci inkriminovaného titulu. Což byl taky můj prvotní plán, který mi ovšem překazila šéfredaktorova prosba o recenzi téhle pasti na mamuty. Nu což, svolil jsem a…

…no booklet to má pěknej, to se musí uznat. I Eddie v menu na vás  vybafne. Takhle hezky si to měli kluci rozvrhnout na poslední řadovku a ne ty papundeklový panáky. Jenže booklet není vše. Kromě něho jsou v krabičce ještě dvě DVD s velmi prekérním obsahem. Nahrávky jsou to sice pěkné, to ano. Jejich problém je ale v tom, že už je Maidni jaksi jednou vydali. Třeba takové sedmi skladbové video „Live at the Rainbow“ není pro znalce jistě pojem neznámý. Jde o záznam koncertu z Londýna v prosinci roku 1980, který kapela zručně rozstříhaný, použila už v minulosti jak na promo video, tak i jako bonusy na remasterované edice alb z roku 1998. Taktéž pasáž „Beast over Hammersmith“ už spatřila světlo světa, minimálně jako zvuková stopa zabalená v plechové krabičce Eddie’s Archive. A sestřihy byly k vidění i v klipech k singlům z desky „The Number of the Beast“. Třetí do grupy „Live at Dortmund“, je na tom dost podobně s tím, že dokonce běžela svého času na kanálu ZDF jako oficiální záznam. Ne, originalita zřejmě nebude vlajková loď tohoto DVDčka. Stejně tak jako kvalita, která je v pravdě, … , jak to říct slušně, … televizní. Stařešinové, kteří už kdysi hltali tyto dobové záběry šťastni z první série barevného televizoru značky Tesla, jistě namítnou cosi o nadčasovém fluidu a nezaměnitelné atmosféře těchto raných nahrávek a budou mít pravdu. Soudobý fanoušek zvyklý na DTS kanály 5.1 zvuku a 16:9 obrazu, pak určitě nepoužije jiného výrazu, než rozplizlá blitka a bude mít taky pravdu. Nepříliš kvalitní obraz 4:3 a prostý stereo zvuk, to jsou neměnná fakta vztahující se k celému prvnímu DVD. Lepší už to nebude a lepší to nebylo. Tak se to prostě tenkrát nahrávalo. Remastery stojí prachy a práci manažerů, takže se s tím nebudeme babrat. Fláknem to tam, jak to máme, oni si to fandové rozžvejkaj. Smutný přístup, zvlášť, když jsem nedávno kouknul na DVD s klipy Petra Gabriela, které je prostě nádherné! A to jde o klipy staré stejně tak jako nahrávky Maidnů.

No nic, nechme hořekování. Stejně pravdivé jako antikvalita zvuku i obrazu, je i to, že IRON MAIDEN tenkrát hráli fantastické koncerty a to sebeblbější nahrávka nezapře. Už jen pohledy do řad mániček, kterým ještě nestačily narůst módní heavy hřívy, záběry mladičkých kytaristů i polopunkového individua Di’Anna stojí rozhodně za zkouknutí. Člověk se usměje, pokochá se dobovým výrazem metalu (pozn. Fakt by mě zajímalo, kdo vymyslel ty spartakiádní pruháky, upnuťáky a elasťáky, co mají všichni místo kalhot. To byla krásná móda. Škoda že už dnes Harris hraje jen v trenýrkách.) a výborně se pobaví při hymnách srdéčko rozechvívajících i po letech. Nejinak je to u skladeb z Dickinsonovy éry, kde má kapela už víc peněz, takže s klidem přizve na pódiu třeba vnadnou (pozn. hodně zvláštně vnadnou, nejen vkus týkající se kalhot se od té doby dost změnil) striptérku. Je tu hezky vidět pódium s jakým Maidni vystupovali na turné k „The Number of the Beast“ a „Pice of Mind“, která jsou sice jen předzvěstí pozdějších monstrózních show, ale nějak se začínat musí. Maidni jsou zkrátka Maidni, čili hudebně nezklamou.

Druhé DVD jde na věc o poznání z jiné strany. Obsahuje vlastně asi to hlavní, co chtěla kapela původně protlačit do světa, a to dokument o raném období její působnosti. Tak tady se teda neoriginality bát nemusíte. Producent Matthew Amos totiž vzal svoji práci do rukou dost maximalisticky a do čistých 90 minut natřískal doslova co se dalo. Rozhovory jsou vedeny s všemožně (povětšinou) nemožnými členy i nečleny kapely z let 1977 – 1980, které nezřídka nenajdete ani ve spoustě oficiálních biografiích. Komentáře jsou občas dost šité na tělo, takže se najde místo i pro trochu bulváru. Dozvíme se třeba, jak tragické personální neshody pudily hráče z kapely (neshody typu: ten hajzl mi přebral holku) a mnoho jiného. Je opravdu lahůdka slyšet běh věcí z úst bývalého bubeníka Samsona, současného vysloužilého rokéra. A v zápětí příjemného postaršího chlapíka s kravatou a zlatými obroučky, současného ředitele EMI. Nechybí tu samozřejmě ani tehdejší pilíře sestavy Dave Murray a kapelník Harris. Kdo naopak citelně chybí, je bubeník Thunderstick, na kterého jsem byl opravdu hodně zvědavý. Fachu za něj ovšem důkladně přebírá legendární Di’Anno, jenž je dnes opravdu neopakovatelný. Zjevem i výrazem. A je toho ještě víc…spoustu.Tenhle filmeček je zkrátka hluboká studnice nevšedních informací, které by si nikdo neměl nechat ujít. Jen taková jazyková poznámečka, tihle Angličani strašně melou a médium bohužel neobsahuje české titulky, takže bych doporučoval méně zdatnějším mluvčím doplnit před premiérou znalosti mluvené angličtiny, protože občas je to opravdu záhul a ani psané titulky (anglické) mě párkrát nespasily. Pomohlo až vrácení o krůček zpět. Situace se o mnoho nelepší ani v Extras, kterým vévodí dobový pořad o heavy metalu nesoucí jméno „20th Century Box : Granada TV“ zaměřující se (překvapivě) na IRON MAIDEN. O zajímavé informace a dobové specialitky není nouze ani zde, takže se dá také spíš doporučit. Příšerné jsou naopak „TV Appearances“, kde Maidni hrajou pro překrásně nazvaný pořad „Top of the Pop“. Nejdřív „Running Free“, pak „Women in Uniform“ a pak zase „Running Free“, úsměvné je i rozvržení pódia. Kytaristi namačkaní na sebe, bubeník se nevešel, takže má bicí vedle, prostě faux pas. Situaci prapodivných bonusů pak rozšiřuje devíti písničkový záznam z roku 1980 z Ruskin Arms, který by byl fajn, nebýt natáčený amatérskou kamerou. Nevím, nevím, jestli tohle bylo opravdu nutné. No, aspoň že jsou nádavkem přihozeny všechny klipy, co kapela udělal do roku 1983. Ty jsou fajn a člověku zvednou trochu náladu.

Už, jste unavení,, co ? Já taky. Je toho moc a tohle zatím ještě není konec. Tohle je jen první díl a další následují. Vlastně to není  vůbec tak strašné a přiznám se, že se docela těším i na další díly historie. Pro nahodilou veřejnost to sice asi není, avšak pro fanoušky to může být hezké a poučné. Kvalita sice nic moc, ale jinak vcelku paráda. Pokud se Maidnům podaří udržet aspoň tenhle informativních standard i na dalších dílech jejich historie, může mít člověk, vlastnící celou kolekci, velmi slušný přehled o tom, „jak to vlastně tenkrát všechno bylo“. A o to jde přece především. Jo a ještě poznámka pro ctitele jakési nejmenované kapely (jsou to MANOWAR, ale nikomu to neříkejte), jestli čekáte, že uvidíte Harrise v plavkách jezdit ne sněžným skůtru, tak čekáte špatně. Tady není žádná póza, ani přiblblý záběry nablblý kapely plný zblblejch poblblíků, tady jde kupodivu čistě o hudbu. A to i přes to, že je to Part 1. Nenechte se tím zmást.