O kvalitě švédského zboží není třeba pochybovat. Sám jsem se stal uctívačem švédské oceli již kolem roku 1990, kdy hudební metalová srdce dobývali ENTOMBED, UNLEASHED či DISMEMBER svým typickým severským soundem. Doba pokročila, ale kvalitní muzikanti z těchto končin svírají své nástroje stále pevně v rukou.

Petr Tägtgren je znám především z jeho hlavní a letité hordy HYPOCRISY. V současné době se však rozhodl koncertně provětrat své mladší děťátko pod názvem PAIN. Domnívám se, že posluchači nemají v našich končinách tuto muziku ještě úplně pod kůží, jinak by musel prostor Abatonu praskat ve švech. Druhostranně je však třeba dodat, že se v klubu mnohem lépe dýchalo a přesto kapela měla pocit, že je sál plný. Fanoušci připravili báječnou atmosféru. Nebylo zde snad jedince, který by své tělo nerozpohyboval. Chvála Vám. Ale zpět k PAIN. Peter nastoupil, jak jsme z videoklipů zvyklí, v bílé košili s volně uvázanou kravatou. Po obou stranách mu sekundovaly a hráčsky podporovaly zástupkyně něžného pohlaví (Švédové byli vždy v emancipaci vpředu), za nimi vše kompletoval strojovými údery bicmen. Přestože je produkce PAIN přece jen umírněnější než jeho domovská kapela HYPOCRISY, momentů k protřepání palice bylo nemálo. Třeba v „Suicide Machine“ nebo „Greed“. Charismatická osobnost Petera působí jako magnet a tak jsem hltal všechny jeho pohyby i přes přítomnost na pódiu se culících slečen. A nebyl jsem zdaleka sám. Bod varu byl dosažen ve chvíli, kdy byl oznámen název songu „Eleanor Rigby“. „Ah, Look At All The Lonely People……“ se sborově se pak ozývalo až na Václavák. Netřeba zdůrazňovat, že se jedná o klasickou Beatlesovku. Pravda, měla poněkud metalovější ražení, ale byla rozhodně zahraná s ohromným citem. Po dalších skladbách (např. „Stay Away“ či „Nothing“) každý cítil, že konec je neodvratný. Odchod PAIN byl však tak bouřlivý, že kapele nezbylo nic jiného, něž kýžený přídavek odehrát. A jak bylo vidno, tak s radostí.

Po této hudební chumelenici převzal od Petera žezlo kolega Johan Edlund. Tradičně „nahoře bez“ oslňoval přítomné svou lysou postavou i hlavou, na které se vyjímala nepřehlédnutelná kérka. Jeho TIAMAT si za svou existenci prošli vývojem od čistého deathmetalového soundu k dnešní spíše pocitové záležitosti. Nové skladby jsou uhlazenější a méně divoké, což bylo slyšitelné i naživo. Svůj čas na podiu vyplnili TIAMAT opusy snad ze všech svých desek. A tak jsme se dočkali nejchytlavějších kousků např. z „Wildhoney“ či „A Deeper Kind of Slumber“. Nejemotivněji byly prožívány skladby „Gaia“ a hlavně megahit „The Sleeping Beauty“, při kterém přišel své vlastence pěvecky podpořit i Peter Tägtgren. Možná to bylo příznivou konstalací všech okolností, ale nadšenému publiku se podařilo vyloudit snad trojitý přídavek a ani poté se nezdálo, že by mělo chuť opustit podpódiový prostor. A to se následující den (středa) vyráželo do škol a práce. Hudba je holt mocná čarodějka.

Roli předskokanů obstarali severočeští THE RAYS OF THE SUN. Jak bylo v průběhu vystoupení oznámeno, z kapely odešel kytarista a zpěvák Michal. Do jaké míry to jejich hudbu ovlivnilo nemohu posoudit, neboť jsem je viděl premiérově. Skladby jako „Awake“ nebo „Follow Copy“ byly čerpány z desky „Living Flowers Galery“ z roku 2004. Hudba i dívčí zpěv jsou postaveny na doomovém základě. Osobně mám radši živelnější kapely a tak jsem produkcí TROTS příliš osloven nebyl. Přesto bylo jejich snažení odměněno slušným ohlasem.

Ke vší úctě k TIAMAT mou duši i uši získali pro tento večer přesvědčivější PAIN.

Fotografie: Manzeta