OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čo si myslieť o kapele, ktorá po jednom úspešnom štúdiovom titule vydáva koncertný album? Pochopiteľne, nič dobré. ”Anywhere But Home” je veru prieser ťažkého kalibru.
Až na ”Hello” zahrali EVANESCENCE v parížskej hale Le Zenith kompletný tracklist 6-krát platinovej dosky ”Fallen”, pridali k nemu dve nové, úplne nudné a nezáživné skladby a tiež smiešnu, doslova bonsajovú verziu hitu ”Thoughtless” od KORN.
Je zarážajúce, že ”gothic Britney Spears” Amy Lee podľa všetkého zanedbáva prípravu pred koncertom – prvé štyri skladby jej hlas absolútne nestíha, v ”Going Under” mám dokonca neodbytný pocit, že jej (a to ma u spevákov obzvlášť irituje) spev fyzicky nerobí dobre. Stále to síce nie je také zlé, ako u ”punkovej Britney” Avril Lavigne, ale aj tak je táto utrápená podoba Amy šokujúca a veľmi mrzí.
Produkcia ”Anywhere But Home” sa nesie v znamení ”Teeneger-friendly Music”. Zvlášť na zvuku gitár si dali zúčastnení záležať, sú také sterilné a nevýrazné, ako sa len dá. Pri spomínanej kornovke ”Thoughtless” je to najviac badateľné – najhlučnejší je v nej stupídny klavírny motív. Ešte som tuším nezažil koncert, na ktorom by zazneli dve balady hneď za sebou. EVANESCENCE takýto dramaturgický ”husársky kúsok” nerobí žiadne problémy, suchá ”Breathe No More” je nasledovaná prefláknutou ”My Immortal”.
Album nezachraňuje ani slušne zvládnutá dvojica výborných skladieb ”Bring Me To Life” a ”Tourniquet”. Záverečný štúdiový bonus track ”Missing” je totiž až príliš veľkým otáznikom nad budúcnosťou EVANESCENCE.
Kapela síce podľa oficiálnych informácií pripravuje nový album, lenže:
1. Ešte v októbri 2003 odišiel hlavný skladateľ Ben Moody, ktorého (súdiac podľa najnovších nevydarených pokusov) nikto rovnako kreatívny nenahradil.
2. Amy Lee po zhliadnutí filmu ”Van Helsing” prehlásila, že novinka bude koncepčným dielom s upírskou tématikou.
Pevne verím, že to druhé je iba zlý vtip.
Spolu s audio CD vyšlo aj DVD. 14 kamier a renomovaný Hamish Hamilton (U2, Peter Gabriel) úspešne a vierohodne zaznamenali besnenie francúzskych školákov. Keby som mal decko a prinieslo by domov tento nepodarok, na pol roka by som mu zatrhol vreckové.
Zbytočný počin jasne spadajúci do kategórie „Atakujeme vreckové našich malých fanúšikov“.
3 / 10
Amy Lee
- spev, klavír
John LeCompth
- gitara
Will Boyd
- basgitara
Terry Balsamo
- gitara
Rocky Gray
- bicie
1. Haunted
2. Going Under
3. Taking Over Me
4. Everybody's Fool
5. Thoughtless
6. My Last Breath
7. Farther Away
8. Breathe No More
9. My Immortal
10. Bring Me To Life
11. Tourniquet
12. Imaginary
13. Whisper
14. Missing (studio bonus track)
Evanescence (2011)
The Open Door (2006)
Anywhere But Home (2004)
Fallen (2003)
Origin (2000)
Sound Asleep (EP) (1999)
Evanescence (EP) (1998)
Je to pěkná ženská.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.