OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Agro z New Yorku. I tak by se po shlédnutí tohoto disku dala nazvat produkce, resp. dění kolem SKINLESS. Tentokráte však zemědělskou rétoriku nepoužívám v pejorativním smyslu, ale jen chci poukázat na to, že novinkové DVD amerických „houpačkových“ deatherů se nebere zase tak příliš vážně. Spíše mám z něj pocit, že SKINLESS a vše kolem nich jsou jen jedna velká legrace.
Tento přístup je mému vnímání metalové hudby velmi sympatický, protože frajírků hrajících si na posly z temnot tady už bylo, je a nepochybě ještě bude dost a dost. Fanoušci kapely tak po desetiletí její existence dostávají do rukou co do nabídky velmi bohatý kotouček obsahující několik skladeb z koncertů a kupu záznamů ze zákulisí. Důkladněji neobeznámen se studiovými počiny new yorských těžko mohu soudit nakolik se kapela při živém hraní vzdaluje svému studiovému zvuku, ale je očividné, že koncerty SKINLESS jsou notně energickou záležitostí. Tyto jsou sestříhány hlavně z vystoupení v rodné vlasti a doplněny o jednu skladbu zahranou v japonské Osace v rámci předloňského světového turné. Zatímco americké publikum předvádí svojí divokost, přičemž místy není přes neustále pobíhající a skákající fanoušky na pódiu k hnutí, to japonské, ač co do počtu velmi velké (nutno však objektivně přiznat, že Japonci přišli hlavně na švédské THE CROWN, kterým SKINLESS předskakovali), je poněkud pasivnější. Zato mimo koncertní halu se japončíci předvedli jako opravdoví šílenci a svým divokým řevozpěvem jen dokázali, že když se příslušníci tohoto, naší mentalitě stále cizího, národa rozdivočí, dějí se věci.
Dojde však i na poněkud vážnější témata, za něž můžeme považovat zpovědi všech současných i bývalých členů, ve kterých se mimo jiné dozvíme klasické informace o tom kdo, kdy a jak začal hrát a našinec si nemůže nepovšimnout, že zeď za zpovídanými zdobí i plakát zvoucí na pražský koncert SKINLESS a THE CROWN z března 2003. Vše protkáno velikým množstvím dokumentárních vsuvek, mezi nimiž nechybí srdcervoucí zpověď bezdomovce, který se přiznal, že je velikým fanouškem kapely (kolik lahví kořalky anebo plechovek piva to asi muselo stát?), rozhovory s fanoušky i fanynkami anebo záběry ze „společenského“ života kapely, který je vskutku bohatý, to mi věřte. Možná v těch bleskových střizích postrádám trošku řád, jelikož jsme svědky neustálého mezikontinentálního přeskakování. Tu se ocitneme v malém klubíku uprostřed Hollywoodu, pak zase rychle do Švýcar (kde je mimo jiné k vidění i známá postavička z Obscene Extreme – starší pán se srolovaným indickým ručníkem na hlavě, modří už jistě vědí), střih a už jsme zase v Osace s opilými Japonci a tak to frčí v rychlém sledu. Opilecká příhoda střídá jedna druhou a i když jsem na začátku recenze použil termín „agro“, nebudu si hrát na nějakého rozumbradu, který je nad věcí a klidně se přiznám, že mě to místy hodně bavilo. Na své si díky několika krátkým záběrům z Karlova mostu přijdou i místní patrioti. Závěr pak obstará klipovka „Crispy Kids“, včetně krátké exkurse do jejího natáčení.
Výsledné hodnocení neberte příliš vážně. Ačkoliv nejsem zrovna velký příznivec hudby produkované touto vykutálenou partičkou, DVD disk se jí povedl na výbornou a kromě dostatečného množství koncertního záznamu přináší i několik skutečně pádných důkazů o tom, že (nejen) metal by se zase neměl brát tak vážně. Na základě uvedeného nemohu „Skinflick“ nazvat jinak, než jako ukázkový instruktážní materiál pro léčbu ortodoxní zabedněnosti!
DVD k recenzi poskytli Day After records
Death metaloví SKINLESS přicházejí se svým prvním obrazovým materiálem a spolu s nimi spousta skotačivé muziky a ještě větší množství srandiček, blbůstek a vylomenin.
7 / 10
Noah Carpenter
- kytara
Sherwood Webber
- vokály
Joe Keyser
- basa
Bob Beaulac
- bicí
John Longstreth
- bicí
1. Foreshadowing Our Demise
2. Extermination Of My Filthy Species
3. Enslavement
4. The Optimist
5. Don’t Risk Infection
6. Tampon
7. Lollipops
8. Smothered
9. From Sacrifice To Survival
10. Miscreant
11. Escalate Discord
12. The Frontline Of Sanity
13. Deathwork
14. Crispy Kids
Savagery (2018)
Only The Ruthless Remain (2015)
Regression Towards Evil (kompilace) (2007)
Trample The Weak, Hurdle The Dead (2006)
Skinflick (DVD) (2004)
From Sacrifice To Survival (2003)
Miscreant (7'') (2002)
Buzzed And Brutal (2001)
Foreshadowing Our Demise (2001)
Skinless/Maledictive Pigs split 7'' (1998)
Progression Towards Evil (1998)
Common Ground (1997)
Swollen Heaps (demo) (1995)
Demo (1994)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.