Již je tomu dobrých deset let, co AGONY brázdí tuzemská pódia a nedávno vydali své již třetí album  „My Turn To Die“. Jak už to bývá, začínali jako thrashová kapela, ale postupem času se umírnili a usadili v krajině doom metalu. To se mělo změnit s aktuálním albem. Bylo na čase se dát opět do pochodu, možná i do klusu.

Na stránkách kapely se můžete dočíst reklamní teze o melodickém death metalu, který boří hranice stylů. V jistém slova smyslu by se o boření stylů dalo mluvit, ale to autor reklamního textu asi neměl na mysli. Album otvírá skladba „Whatever Shall I Do“, kde je jasně patrná doom metalová minulost kapely, přesto razance riffů a rychlejší tempo je známkou nového stylového směřování této formace. Dovedu si představit, že naživo tato hudba přináší přesně to, co si vlasatý, hrozící a mírně přiopilý dav žádá pro své mozek destruující pohybové kreace, nicméně jako poslechovou hudbu toto album moc nedoporučuji. Problém je totiž v tom, že páni kytaristi značně šetří na nápaditosti své hry a to až pod únosnou mez, navíc to své minimum válí stále tím samým rytmem. A přesně v tom duchu, který „Whatever Shall I Do“ předznamenává, se nese celý zbytek alba. Hutný, průrazný rytmus se stává nudným, celé album působí velmi ploše a nenápaditě, a to i přes dobrý zvuk. Je zde ale několik okamžiků, kdy klimbající posluchač na chvíli zbystří a panenky se mu rozšíří překvapením. Jde o ten vzácný moment, kdy se k mikrofonu dostává klávesistka Petra. Jedná se o opravdu ojedinělý zážitek. Tak příšerný zpěv se jen tak neslyší, je-li to vůbec zpěv. V kontextu čtyřiceti minut jde možná jen o detail, ale z detailů se skládá celek. Těžko tvrdit, že by Mrcyho chrapot byl zpěv, ale na chrapotu se alespoň nedá nic zkazit.

AGONY hrají již deset let a po takové době by se dalo očekávat více instrumentálního umu i více zkušeností pro realizaci vlastních nápadů. Jenže toho se na „My Turn To Die“ nedočkáte. Strategie AGONY je totiž umořit posluchače monotónní hudbou a zbořit mu jeho představy dobré muziky.