OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Legenda britského heavy metalu hlásí návrat v sestavě, která před 15-ti lety knockoutovala rockovou veřejnost svým vrcholným albem „Painkiller“. Návrat Roba Halforda k JUDAS PRIEST je tedy obrovskou událostí pro všechny pamětníky zlatého období kapely i přesto, že tato skutečnost svádí k dohadům o pravých důvodech reunionu. Vždyť všichni dobře vědí, kterak obě znesvářené strany v uplynulých letech vehementně vyvracely různé fámy o možném znovusjednocení. Zatímco Rob Halford v devadesátých letech experimentoval s projekty FIGHT a TWO, aby posléze na prahu nového tisíciletí povstal z mrtvých ve své ryze heavy metalové kapele HALFORD, JUDAS PRIEST zatím s vynikajícím náhradníkem Timem „Ripperem“ Owensem představili atypické a nepříliš přesvědčivé nahrávky.
Novinka „Angel Of Retribution“ je každopádně a dle očekávání albem vytvořeným pro příznivce starých JUDAS PRIEST. A tak jsem k němu také od začátku přistupoval. Úvodní titánský nářez „Judas Rising“ má v sobě vše, co od JUDAS PRIEST budou jejich věrní očekávat. Skladbu s neuvěřitelným tahem vyztužuje bombastické kvílení kytar dua Glen Tipton, K.K.Downing a Halfordův hlas nad vším jedovatě bodá jako šípy namočené v kurare. Pro mne určitě jeden z absolutních vrcholů novinky. Ani druhá „ Deal With The Devil“ nepatří k žádným laciným úprkům. Poctivá riffová záležitost připomíná nejlepší momenty alba „Defenders Of The Faith“. Tohle je skutečný metal! Po dvou skladbách tedy vše v naprostém pořádku. Třetí singlová „Revolution“ je kolovrátkovou záležitostí, korespondující s heavyrockovými skladbami z období těsně před albem „British Steel“, avšak navlečenou do hutného kytarového kabátku současné produkce Roye Z., který se také o celé dílko postaral po stránce zvukové. Tak jako tak, úrovně obou předchozích skladeb „Revolution“ nedosahuje. Volnější věcičkou je čtvrtá „Worth Fighting For“, jež začíná údery Travisových bicích a celkově svou stavbou a odlehčenou konstrukcí evokuje mírnější momenty tvorby kolegů z AC/DC. Výpravně pějící Halford je podporován táhlými kluzy různě se proplétajících kytar. Pravý opak přichází s nahuštěnou moderní pětkou „Demonizer“. Skladba svou strukturou vychází z období Owensových začátků u JUDAS PRIEST, avšak „Demonizer“ oproti písním z alba „Jugulator“ nepostrádá strhující ryze heavy metalové kytary (neposkvrněné vlivy thrashe a crossoveru), z nichž tryskají ohnivá sóla, která skladbu notně rozdmýchají. Následující „Wheels On Fire“ je znovu klasický JUDAS PRIEST po vzoru „Screraming For Vengeance“. Poctivý bigbít ve středním tempu s dunivými riffy a štěkavým Halfordem, schopným vygradovat krátký, zato však úderný refrén. A znovu ty všudypřítomné kytarové ozdoby. Sedmá je nádherná balada „Angel“, přesně taková, na jakou jsme byli zvyklí z dob dávných. Metalový bůh v ní odhaluje své nejlepší hlasové trumfy. Vrcholem celé desky je pro mne „Hellrider“, který spolu s úvodní „Judas Rising“ navozuje atmosféru alba „Painkiller“, vyvolávající u věrných zvýšený adrenalin a pocit nadvlády (této frázi se směje i autor recenze). Královsky trilkující Tiptonova kytara se asi po půl minutě zlomí v ostře řezaný pochod jednotek wehrmachtu a zhruba šestiminutové inferno je rozpoutáno. V této chvíli jsem ještě netušil, že to je vše zajímavé, co deska nabízí. Následující „Eulogy“ je pouze jakýmsi zasněným předělem a nadechnutím se před závěrečnou, téměř čtvrt hodinu trvající „Lochness“. Tato po hladině se pomalu šinoucí těžká obluda, která svým obsahem a nedostatkem skutečně výrazných nápadů vysloveně nudí, zbytečně zazdí závěr slibně rozjetého alba.
Osobně patřím k příznivcům starých JUDAS PRIEST, takže můj závěr bude dvojaký. Za prvé jsem rád, že tuto kapelu můžu slyšet znovu v klasické sestavě, která hraje svou typickou muziku, a na albu, které obsahuje několik skutečně silných skladeb („Judas Rising“, „Dear With The Devil“, „Angel“, „Wheels On Fire“, „Demonizer“ či „Hellrider“) s prvotřídním, pro ně tolik typickým, soundem. Za druhé jsem si vědom obrovské síly nejlepších alb JUDAS PRIEST z minulosti, která byla prostá slabších míst. A když tak dávám dohromady trojici nových skladeb „Lochness“, „Eulogy“ a „Revolution“ je to hned 20 minut nepříliš povedené výplně. Myslím, že tohle je u tak zkušené kapely zbytečné. Bohužel, Halfordovo album „Resurrection“ bylo před léty větší lahůdkou.
Novinka „Angel Of Retribution“ je každopádně a dle očekávání albem vytvořeným pro příznivce starých JUDAS PRIEST.
7,5 / 10
Rob Halford
- zpěv
Glen Tipton
- kytara
K.K.Downing
- kytara
Ian Hill
- basa
Scott Travis
- bicí
1. Judas Rising
2. Deal With The Devil
3. Revolution
4. Worth Fighting For
5. Demonizer
6. Wheels On Fire
7. Angel
8. Hellrider
9. Eulogy
10. Lochness
Invincible Shield (2024)
Firepower (2018)
Redeemer Of Souls (2014)
A Touch Of Evil: Live (Live) (2009)
Nostradamus (2008)
Angel Of Retribution (2005)
Live In London (Live) (2003)
Demolition (2001)
Meltdown (Live) (1998)
Jugulator (1997)
Metal Works ´73 – ´93 (Best Of) (1993)
Painkiller (1990)
Ram It Down (1988)
Priest ... Live! (Live) (1987)
Turbo (1986)
Defenders Of The Faith (1984)
Screaming For Vengeance (1982)
Point Of Entry (1981)
British Steel (1980)
Unleashed in the East (Live) (1979)
Killing Machine (1979)
Stained Class (1978)
Sin After Sin (1977)
Sad Wings Of Destiny (1976)
Rocka Rolla (1974)
V určitom veku by už chlapi nemali jazdiť na motorke. Pochopenie nájdu iba u rovnako starých a podobnou záľubou postihnutých jedincov, pre ostatných sú iba na smiech. Ako tak počúvam dosku "Angel of Retribution", mám pocit, že to isté, čo pre motorkárov, platí aj pre metalových muzikantov.
Unaveným a bezbranným dojmom pôsobia na novinke JUDAS PRIEST aj vcelku vydarené skladby "Deal With The Devil", "Demonizer" a "Hellrider". Album ako taký je iba smutnou, nudnou a v konečnom dôsledku zbytočnou prehliadkou metalového domova dôchodcov. Záverečná ozrutnosť "Lochness" nesie dokonca známky senility v pokročilom štádiu. Nechápem, ako môžu hudobníci s 30-ročnou praxou vypustiť na svetlo božie niečo takéto.
Alebo vlastne chápem, stačí sa pozrieť na ich najnovšie fotky. JUDAS PRIEST stoja nad hrobom. Stačí slabé šťuchnutie a...
Nu ano, je to tak. Nesmyslný comeback, k němuž možná ani nemělo dojít. JUDAS PRIEST se na novince "Angel Of Retribution" utopili v hledání toho nejsprávnějšího výrazu, který by jim fanouškové zbaštili i s navijákem a zapomněli u toho také používat srdce. Ze sbírky, která neví, jestli má být spíše jako "Turbo" nebo snad raději jako "Painkiller", mi do budoucna za vzpomínku budou stát jen řízný otvírák "Judas Rising", ocelově chladná (jak to má být!) "Hellrider" a na poměry alba a kapely výjimečný závěrečný opus "Lochness". Což shledávám být zatraceně málo na to, jak by nejspíš měla svítit hvězda JUDAS PRIEST po všech těch letech s náhle "nepoužitelným" Ripperem Owensem.
Pamatujete na revoluci, kterou JUDAS rozpoutali po vydání alba "Painkiller". Všichni je velebili za fakt, jak to ti staříci natřeli všem mladším kapelám a byla to velká jízda. V té době narozené děti jsou však dnes již v pubertě. Co tím chci říct? Že po epizodě s Ripperem, kdy "moderna" hrála prim ve všech rozhovorech a prodejní čísla neutěšeně klesala, muselo přijít to co přišlo. Ano, Rob je zpět, JUDAS PRIEST jsou zpět a vrátil se nám jak přes kopírák i ten "Painkiller" s drobnou příměsí ještě starších časů. Proč? Pro slepičí kvoč! Fanoušci budou slintat blahem, kapela si po dlouhém půstu namastí kapsy na desce i turné a za burácení harleye se dozvíme, jak všem chyběl ten "metal". Pravda, úvodní "Judas Rising" je solidní skladba a kupříkladu taková balada "Angel" moc příjemný cajdáček a našlo by se určitě i pár dalších, jenže celkově spíše průměrná deska i v diskografii JUDAS PRIEST.
To, co fanoušci chtějí, teď mají. Heavy metalové černé uhlí, kříšení polozdechlých časů, hromada velkolepých póziček. Skaláci budou tohle album milovat. Mně přijde jako nudný důchodce, který se vynořil z hlubin času a nerudně poklepává svou kovovou hůlkou... Rozhodně deska, kterou nechci slyšet více než jednou. Podle mého slabší než celkem slušný debut HALFORD... Desky s Ripperem považuju při všech jejich nedostatcích za cennější ukázku současné heavy školy.
Nedodolal jsem a i když jsem věděl, že tohle není můj šálek kávy, desku jsem si poslechnul. Musím přiznat, že to pro mě nebylo zas takové utrpení, jak bych očekával. Ba dokonce se našlo i pár momentů, které mě bavily. Z hlediska fanouška kapely zřejmě zcela typická nahrávka nepřinášející shola nic nového. Pro mě, coby tímto žánrem nikterak nezasaženého posluchače, se jedná o jednorázovou záležitost, jejíž poslech (snad s výjimkou závěrečného utrpení "Lochness") nebyl nikterak urážející. Heavy metal pro heavy metal. Tečka.
Po vydání podivného singlu "Revolution" se kapela přece jen pochlapila a dala dohromady relativně silný materiál, na který všichni skoro 15 let čekali. Nášlap v podobě skladby "Judas Rising" je naprosto fenomenální a zlatý fond diskografie je pro tenhle kousek víc než jistý. Horší ale je, že už žádná skladba na albu nedosahuje kvalit nekompromisního otvíráku. Ano, jsou vcelku na úrovni, ale prdel nenakopávají. Přesto jsou vcelku v pohodě a ze všech jmenovaných bych kromě "Revolution" oželel jedině podivnou a úmorně natahovanou Lochnesku. To je opravdu nuda. Nezbývá než přiznat další povedený metalový comeback. I když s drobnými výhradami.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.