A máme tady jednu chuťovku pro milovníky melancholicky zasněných instrumentálních ploch. Znáte ISIS? No jasně že znáte. Znáte Neurot Recordings? Že také? Tak si to hezky spojte dohromady a vyjdou vám právě RED SPAROWES. Pod tímto názvem se totiž schovává projekt Bryant Clifford Meyera z ISIS. Jako další se zde objevuje Jeff Caxide, opět postava známá z ISIS, pak Josh Graham (šéf videa u Neurosis), Greg Burns, který má na starosti poněkud nezvyklý strunný nástroj zvaný pedal steel a také Dana Berkowitz (tu budete možná znát z jejího působení v CONVERGE). Dana už sice není členkou souboru, ale nahrávání se účastnila.

Hudba, která z tohoto slepence osob vzešla je typickým představitelem instrumentální přirozenosti, kde není místo na přílišné komplikovanosti a vše se orientuje především na nálady. Je to hudba, která nebude přístupná každému. Rozvláčná utahanost kompozic vás odvede daleko od progresivity, jednoduše se vyvíjející linie skladeb se pouze náladově vlní a výraznější zlom je opravdu jen občasným zpestřením a jakoby násilným vytržením z plynulé jednotvárnosti. Pomalé přemlouvání tónů, aby se vylíhly ze skořápek umírněnosti však často ústí i v překvapivé prosvětlení nezvyklým vstupem výrazného motivu, většinou zvukově značně vystupujícího z líného pozadí. Sílu tomu dodává využití kytarových efektů i zajímavého nástroje zvaného pedal steel. Poznávacím znakem je pak především zvuková stránka věci, která je opravdu prvotřídně ošetřena. Zvonivě naechované tóny vytvářejí dojem široce rozevřeného prostoru a v určitém ohledu ve mně evokují i myšlenku na mohutnou nádheru plného zvuku chrámových varhan. Přesto se například v závěrečné „The Sixth Extinction…“ najde i chrastivě zbustrovaná kytara, která však nepřebírá dominanci a pouze dotváří plnost výrazu. Citlivá práce se zvukem je na tomhle albu asi tím největším kladem. Škoda, že takto dotaženě nepůsobí i většina vlastního hudebního materiálu, často se totiž projevuje i na můj vkus přespřílišná rozvláčnost. Hudba se jen tak pomalu převaluje vpřed a motivy pochmurných souzvuků jakoby bezcílně plavou vodami rozsáhlých instrumentálních ploch. Přesto, pokud se vám podaří vcítit do nálady skladeb, může se dostavit i pocit, při kterém se vám sevřou vnitřnosti strachem o jehož původu se bojíte přemýšlet. Znáte to? Ty myšlenky na smrt v tisícerém podobenství, kdesi za rouškou podvědomého vytěsňování se v hloubce našich myšlenek ukládá panický strach z konečnosti veškerého našeho snažení. Rozum nedovolí zapomenout, že tam v čase před námi je sveřepá stařena jejíž kostnaté objetí nám stojí v cestě k věčnosti. Nevyhneme se, nikdo. A nikdo se nevyhne ani živočišnému strachu z čekání, co přijde pak? Konejšivá prázdnota, houfy andělíčků, nebo další život plný trýzně a hrůzy ze smrti?

Ale pojďme zpět k hudbě, jména na albu se podílejících hudebníků i vlastní stylový obsah tohoto CD samozřejmě nahrává ke srovnávání s ISIS. A opravdu není těžké najít spoustu styčných bodů s aktuálním počinem Meyerovy domovské skupiny. V mnohých okamžicích se „At The Soundless Dawn“ hodně blíží k postrockovým pasážím alba „Panopticon“. Avšak více než k samotným ISIS má tahle hudba blízko ke stejně instrumentálně zaměřeným EXPLOSIONS IN THE SKY, kteří jsou ve svých rozsáhlých kompozicích podobně „zruční“ ve vytváření pomalu se prostupujících motivů. Aby nedošlo ke zmatení, stále píšu o instrumentálních plochách, ale každý si může všimnout, že v sestavě figuruje u Bryant Clifford Meyera a Josh Grahama i vokál. Hlasy však nejsou tím, co si pod pojmem vokál běžně představujeme, jsou notně zkreslené a v podstatě nerozpoznatelné od ostatních instrumentálních zvuků. Tvoří prostě jakýsi další nástroj, takže s představou, že se budete moci zaposlouchat do textu se rozlučte, většinou ani nepoznáte, že je nějaký vokál právě využit. Dá to práci odhalit alespoň některé pasáže, kde se vyskytuje a nejsem si zcela jistý, zda to identifikuji správně. Avšak jakkoli chybí skutečná „slova“ ve vlastním hudebním obsahu, o to víc „řečí“ skupina nadělá při pojmenovávání jednotlivých kompozic, to je ostatně vidět z tracklistu.

Co říci na závěr? Snad jen konstatovat, že přestože se tohle uskupení může jevit jako pouhý boční projekt jinde upoutaných hudebníků, prohlášení o chystaných koncertech, nedávné spuštění zbrusu nových internetových stránek skupiny i změny v sestavě, to vše nasvědčuje, že se nakonec bude jednat o regulérní skupinu.