Od vydání debutního alba uplynulo něco málo přes dva roky a již tu máme třetí album power metalového ohnivého větru. Hlavní postavou této mezinárodní kapely je kytarista Gus G. A v podstatě se dá říci, že FIREWIND je Gus G. Jeho nástup na scénu v podobě alba „Between Heaven And Hell“ byl ve znamení klasického power metalu vcelku slušné razance a chvílemi i zajímavých nápadů, ale jinak šlo o průměrný počin. Hlavním neduhem předchozích počinů FIREWINDů byla takřka zanedbatelná různorodost metalového nátěru. V tomto aspektu se nové album nejvíce odlišuje od svých předchůdců. Co do pestrosti jak rytmů, tak i stylové, Gus nešetřil. Na albu se setkáme s lecčíms – přes úderným, až thrash metalovým repertoárem připomínajícím staré ANNIHILATOR, přes power-hevík á la RUNNING WILD, až po pump rockové stadionovky, které jako by z kazet EUROPE vystřihli. A to v první půli de facto v tomto „sestupném“ pořadí. Druhá polovina alba je hlavně v režii melodického, zpěvného rocku s nabroušenými kytarami. Bohužel, a zde velké bohužel, je to, že FIREWIND jako by ztratili svou tvář. „Between Heaven And Hell“ nebylo nejlepší album, ale bylo mnohem osobitější. Na nové placce je cítit, že se chlapci chtějí zalíbit mnohem širšímu spektru posluchačů. To nelze vyčítat, ovšem pokud se při tom nepřekročí jistá hranice vkusu, jako například „Hate Word Hero“, kde nebýt syrového zvuku kytar, tak to bez debat prohlásím za EUROPE osmdesátých let. „Beware The Beast“ zní jako z alba RUNNING WILD (jakéhokoliv…). Najde se zde však i několik typicky „Firewindovských“ kousků, jako kupříkladu jasný hit alba „Tyranny“ nebo rozvleklejší, ale o to zajímavější „Burn In Hell“. Velmi vydařená je i skladba „Perished In Flames“, která mi svým pomalým, přesto velmi nekompromisním rytmem, připomíná Sabbatovský „Dehumanizer“. Co se však nezměnilo, je Gusova kytara, stále tentýž syrový, až nepříjemný zvuk a jeho neustále parádičky. Jeho styl je zajímavý, a i přes svůj mladý věk se ukazuje jako technicky schopný hudebník. Jen kdyby se dokázal odprostit od klasického metalového schématu.

Velké plus se však nachází na postu frontmana. Mikrofonu se ujal Chitral Somapala, kterého jsme mohli slyšet například na podzim na albu MOONLIGHT AGONY, ale i u jiných spolků. Zdá se, že se tento člověk dal na dráhu žoldáka. Nicméně na „Echoes Of A Nightmare“ zmíněné skupiny kouzlil mnohem více, zde, v Ohnivém větru, se příliš tlačí do přiškrcených, kasparkovských poloh a to není k dobru. V méně agresivních skladbách však své kvality prosadit dokáže.

Nebýt toho, že mnoho skladeb na nových FIREWIND zní až moc podbízivě, mohlo jít o kvalitní a zajímavé power metalové album, přesto však je „Forged By Fire“ kvalitní deska a díky Chitymu i nejlepší nahrávkou s logem ohnivého větru.