Nechci příliš zabředávát do politicko-morálního podtextu této desky, nicméně by bylo asi na místě několik slov o tom utrousit. Období před americkými prezidentskými volbami bouřlivě rozvířilo emoce. Herci, hudebníci i malíři vyjadřovali své sympatie či nesympatie jednotlivým kandidátům a jedním z nejhlasitějších argumentů byla válka. Jednu z nejpříjemnějších forem protestu proti krvavému aktu, který Bush rozpoutal, právě poslouchám - „eMOTIVe“.
A PERFECT CIRCLE natočili album plné protiválečných cover verzí. A natočili ho geniálně. Na každé skladbě jsou silně cítit další kroky ve směru, kterým se ubíral ten minulý, „třináctý“. Z původních verzí skladeb v mnoha případech nezbyl kámen na kameni a s trochou nadsázky lze říci, že jsou to v podstatě skladby zbrusu nové. Žánrově jde o velmi težce uchopitelný nosič. Na první poslech to oplechovanému uchu jeví jako celkem dobrá „popina“, ale s každým dalším poslechem se noříte čím dál hlouběji do prostorů, která „eMOTIVe“ skýtá. Krom procítěného kytarového popíku začínáte rozeznávat prvky jemně industriální i étericky-relaxační. Na celém kotouči je znát, že ho tvořili již vyzrálé hudební osobnosti a každý přispěl svoji troškou do mlýnice, přičemž strunný rukopis Billyho Howerdela, tak jak ho známe z „Mer De Noms“, lehounce ustoupil do pozadí. Otěže byli z části předány důrazu na dokreslující zvuky, nezřídka je hlavním pilířem skladby zpěv a nástroje dělají jen decentní balast kolem. Ostatně jako vždy jest vokál Maynarda James Keenana třešničkou na dortu. Jeho zpěv každou písničku vyzdvihuje do výšin dokonalosti a je až neuvěřitelné, co všechno do svého hlasu dokáže vpašovat. Na počátku „What's Going On“ cítím jak se mi ježí chloupky na krku. Celé album prostupuje velmi křehká a komorně něžná atmosféra, která současně dokáže vygradovat v uvolněné gejzíry pocitových výlevů.
Když zvednete oči zpět k hodnocení, možná si řeknete, není to mnoho za album, jenž je plné cover verzí? Není! A PERFECT CIRCLE každou z originálních písniček doslova přetavili ve zcela nový materiál. Jen málokdo pozná na první poslech ve dvojce “Imagine“ Johna Lennona, nebo “People Are People“ od DEPECHE MODE. Snad jediná, která mě výrazněji praštila mezi oči s myšlenkou - „a hele to znám!“ - je „Counting Bodies Like A Sheep To The Rhytm Of A War Drum“, což je vlastně „Pet“ z minulého alba „Thirteenth Step“. I po hudební stránce zde naleznete zajímavé libůstky, které nijak neruší, ale jakmile se na ně začnete soustředit, zazáří v každé skladbě stejně jako ušlechtilý kov na dně rýžovacích nádob zlatokopů (například velmi povedené perkuse v „Let's Have A War“). Velmi zajímavě působí „Gimmie Gimmie Gimmie“ od BLACK FLAG, kde drsný zachraptěný vokál nádherně kontrastuje s upozaděnou nežnou zvukovou kulisou a dodává tak skladbě na rozervanosti.
Kolem této desky se vytvořil prapodivný humbuk a u mnohých A PERFECT CIRCLE klesli v kurzu díky tomu, že natočili album coverů. Mnozí jim předhazují to, že se vykalkulovaně svezli na politické vlně. Další odpůrci argumentují tím, že burcující antimilitaristická hudba by měla být mnohem dynamičtější a dravější. Z „eMOTIVe“ totiž v první řadě plyne mír a pacifismus. Mě osobně tato poloha sedí víc než cokoliv jiného, zdaleka se nejedná jen použití již vytvořeného materiálu, album si zachovává svojský přístup a mě osobně se i nápad s covery, zpracovanými tak jak jsou zde předkládány, líbí a poslouchám ho rád. Dokonce velmi rád.