OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nechci příliš zabředávát do politicko-morálního podtextu této desky, nicméně by bylo asi na místě několik slov o tom utrousit. Období před americkými prezidentskými volbami bouřlivě rozvířilo emoce. Herci, hudebníci i malíři vyjadřovali své sympatie či nesympatie jednotlivým kandidátům a jedním z nejhlasitějších argumentů byla válka. Jednu z nejpříjemnějších forem protestu proti krvavému aktu, který Bush rozpoutal, právě poslouchám - „eMOTIVe“.
A PERFECT CIRCLE natočili album plné protiválečných cover verzí. A natočili ho geniálně. Na každé skladbě jsou silně cítit další kroky ve směru, kterým se ubíral ten minulý, „třináctý“. Z původních verzí skladeb v mnoha případech nezbyl kámen na kameni a s trochou nadsázky lze říci, že jsou to v podstatě skladby zbrusu nové. Žánrově jde o velmi težce uchopitelný nosič. Na první poslech to oplechovanému uchu jeví jako celkem dobrá „popina“, ale s každým dalším poslechem se noříte čím dál hlouběji do prostorů, která „eMOTIVe“ skýtá. Krom procítěného kytarového popíku začínáte rozeznávat prvky jemně industriální i étericky-relaxační. Na celém kotouči je znát, že ho tvořili již vyzrálé hudební osobnosti a každý přispěl svoji troškou do mlýnice, přičemž strunný rukopis Billyho Howerdela, tak jak ho známe z „Mer De Noms“, lehounce ustoupil do pozadí. Otěže byli z části předány důrazu na dokreslující zvuky, nezřídka je hlavním pilířem skladby zpěv a nástroje dělají jen decentní balast kolem. Ostatně jako vždy jest vokál Maynarda James Keenana třešničkou na dortu. Jeho zpěv každou písničku vyzdvihuje do výšin dokonalosti a je až neuvěřitelné, co všechno do svého hlasu dokáže vpašovat. Na počátku „What's Going On“ cítím jak se mi ježí chloupky na krku. Celé album prostupuje velmi křehká a komorně něžná atmosféra, která současně dokáže vygradovat v uvolněné gejzíry pocitových výlevů.
Když zvednete oči zpět k hodnocení, možná si řeknete, není to mnoho za album, jenž je plné cover verzí? Není! A PERFECT CIRCLE každou z originálních písniček doslova přetavili ve zcela nový materiál. Jen málokdo pozná na první poslech ve dvojce “Imagine“ Johna Lennona, nebo “People Are People“ od DEPECHE MODE. Snad jediná, která mě výrazněji praštila mezi oči s myšlenkou - „a hele to znám!“ - je „Counting Bodies Like A Sheep To The Rhytm Of A War Drum“, což je vlastně „Pet“ z minulého alba „Thirteenth Step“. I po hudební stránce zde naleznete zajímavé libůstky, které nijak neruší, ale jakmile se na ně začnete soustředit, zazáří v každé skladbě stejně jako ušlechtilý kov na dně rýžovacích nádob zlatokopů (například velmi povedené perkuse v „Let's Have A War“). Velmi zajímavě působí „Gimmie Gimmie Gimmie“ od BLACK FLAG, kde drsný zachraptěný vokál nádherně kontrastuje s upozaděnou nežnou zvukovou kulisou a dodává tak skladbě na rozervanosti.
Kolem této desky se vytvořil prapodivný humbuk a u mnohých A PERFECT CIRCLE klesli v kurzu díky tomu, že natočili album coverů. Mnozí jim předhazují to, že se vykalkulovaně svezli na politické vlně. Další odpůrci argumentují tím, že burcující antimilitaristická hudba by měla být mnohem dynamičtější a dravější. Z „eMOTIVe“ totiž v první řadě plyne mír a pacifismus. Mě osobně tato poloha sedí víc než cokoliv jiného, zdaleka se nejedná jen použití již vytvořeného materiálu, album si zachovává svojský přístup a mě osobně se i nápad s covery, zpracovanými tak jak jsou zde předkládány, líbí a poslouchám ho rád. Dokonce velmi rád.
Laciné album známých cover verzí, které se veze na politické vlně, nebo originální a svojský tah upřímně namířený proti lidskému utrpení?
9 / 10
Billy Howerdel
- kytara
Maynard James Keenan
- zpěv
Josh Freese
- bicí
Jeordie White
- basa
James Iha
- kytara
1. Annihilation
2. Imagine
3. (What's So Funny About) Peace, Love And Understanding
4. What's Going On
5. Passive
6. Gimme Gimme Gimme
7. People Are People
8. Freedom Of Choice
9. Let's Have A War
10. Counting Bodies Like Sheep To The Rhytm Of A War Drum
11. When The Levee Breaks
12. Fiddle And The Drum
Eat The Elephant (2018)
aMOTION (DVD) (2004)
eMOTIVe (2004)
Thirteenth Step (2003)
Mer de Noms (2000)
Datum vydání: Pondělí, 1. listopadu 2004
Vydavatel: Virgin Records
Stopáž: 48:12
Produkce: Billy Howerdel
Balíček podivných cover verzí? Jakási hlubší antimilitantní výpověď? Myšlenkové poselství raději nechám stranou, to se dá vykládat různě, ale hudební stránku věci nejsem schopen ohodnotit jinak než slovem podivnost. Skladby nepodobné originálům vyznívají jako divné parodie nebo za každou cenu úleťácké odchylky. Co je však hlavní je absence původních nálad a deformace hudebního obsahu až kamsi k upatlanému blábolu. Vše se totiž většinou smrsklo do pouhého slepence tónů, nesmyslně deformovaných postupů a vymiškovaných melodií. Na mě tohle prostě nepůsobí, pokud si pustím originál a za ním kousek z tohohle alba, padá na mě až hrůza a především smutek, že skupina jako A PERFECT CIRCLE dokázala vyprodukovat pro mě takhle zbytečnou desku.
Ak by album "eMOTIVe" nahrala a vydala ktorákoľvek iná kapela, mal by som k nemu určite menej výhrad. Od A PERFECT CIRCLE mi táto zbierka príde ako zbytočné motanie sa v politike, hudobne navyše hlboko pod potenciálom kapely. Nebojím sa, že ich štvrtý album (ak sa ho dočkáme) by nebol kvalitný, pretože ich jediná nová a pôvodná skladba na albume, "Passive", je presne ten A PERFECT CIRCLE, ktorý poznáme z prvých dvoch albumov. Zbytok sa dá rozdeliť do troch skupín: vydarenejšie skladby ("Imagine", "When the Leeve Breaks"...), ničím nezaujímavé ("Peace, Love..", "Let's Have a War"..) a zbytočné nepodarky ("Gimme, Gimme, Gimme", "Counting Bodies...").
Veľké sklamanie. Pevne som dúfal, že umelci ako Maynard a spol. naozaj spravia jedinečný album s posolstvom lásky, tolerancie a mieru. Kým Lennonova "Imagine" (mimochodom jediná bez výhrad výborná skladba na "eMOTIVe") zostáva snáď navždy aktuálna, bez ohľadu na to, kto je práve teraz americkým alebo ruským prezidentom, kŕčovitý prešlap "eMOTIVe" dúfam rýchlo upadne do zabudnutia. Žiaľ, tento krát prepadol aj Maynard. Kým spomínanú "Imagine" podáva skutočne precítene a prirodzene, v ostatných prerobených veciach pôsobí svojou prehnanou snahou o naliehavosť odporne až afektovane.
Zostáva len dúfať, že "eMOTIVe" bol len omylom, z ktorého nás čoskoro vyvedie pripravovaný a napäto očakávaný nový album TOOL.
Kolekce k nepoznání předělaných koververzí určitě neni špatným nápadem, ale bohužel v případě A PERFECT CIRCLE se téměř vždy jedná o změnu k horšímu a to velmi radikální. Odstrašující příklad za všechny má jméno "People Are People" a jedná se o skladbu převzatou z repertoáru DEPECHE MODE. Na této věci nezústalo absolutně nic z toho co jí dělá zajímavou. Více méně komornějšímu albu tak pro mne vévodí jediné dvě povedené písně a sice "Imagine" Johna Lennona a "When The Leeve Breaks", což je k nepoznání překonstruovaná skladba LED ZEPPELIN. Z této kapely jsem měl vždy pocit, že melodie nevytváří, ale snaží se jim naopak vyhnout. Na rozdíl od "eMOTIVe" však první dvě původní alba obsahovala, alespoň více zajímavého a živého materiálu.
Tento album kráča v šlapajach predchádzajúceho albumu a to je malo chcelo by to pustiť trocha vzduchu do tých skladieb a dat tomu novy ksicht.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.