OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdykoli se na pultech objeví nová deska s logem Holy Records můžeme si být téměř úplně jisti, že se bude jednat o nějakou netradičně pojatou záležitost. Je tomu tak i v případě NATRON, ovšem v úplně jiných stylových dimenzích, než které jsme od produktů francouzské stáje zvyklí očekávat. Ne, „Livid Corruption“ vskutku není tou pravou pozvánkou k poslechu pro vyznavače pokroucených avantgardních orgií, jiných post-metalových derivátů nebo dejme tomu ambientní hudby. Ten, kdo je tentokráte zván na hody v pravdě lukulské, je příznivec vysoce sofistikovaného, přitom však nesmírně agresivního death metalu.
A že jsme se také načekali, vždyť zatím poslední deska s vypáleným cejchem NATRON „Bedtime For Mercy“ je stará už bezmála pět let. Tato nadstandardní přestávka ve spojení s poměrně krátkou stopáží (konkrétně 29 minut a 36 vteřin) může u méně zainteresovaných vyvolat jakési negramotné reptání ohledně „tvůrčí krize“. Jenže chyba lávky, neb italské kvarteto je přesně tím typem kapely, která jednoznačně upřednostňuje kvalitu před kvantitou. Proč vydávat rok co rok nové album a do nekonečna tak vykrmovat nemístně tučné a otupělé posluchače stále stejným klonovaným polotovarem, když můžeme jednou za půl dekády vyrukovat s naprosto zabijáckým materiálem? Jistě, není důvod a já jsem velmi rád, že NATRON si tuto věc uvědomují více než dobře.
„Livid Corruption“ je opět velice ostrá deska, ba dovolím si přisadit, že ještě ostřejší své předchůdkyně. Za všechno jistě hovoří i ona zmiňovaná stopáž, která se oproti „Bedtime For Mercy“ (při zachování stejného počtu devíti skladeb) ještě smrskla o plných sedm minut. V tomto krátkém časovém intervalu je při slavnosti prvního poslechu velmi těžké zachytit cokoliv jiného, než neustávající návaly agrese a zloby. S dalšími soustředěnými poslechy (doporučuji do sluchátek a trošku vytáhnout basy) však pomalu začínáme zjišťovat, že zrovna tak jako na brutalitě, stojí produkce NATRON i na technice. Na své si tedy přijdou milovníci šestistrunné ekvilibristiky, kytarových disharmonií, lámaných rytmů a jiných lahůdek pro náročné smrtihlavy. Všechny tyto přednosti ještě navíc ve společnosti decentní melodiky se v celé své kráse presentují při zahajovacím tracku „House Of Festering“ (ke skladbě byl natočen i videoklip) a především v páté skladbě „Hatemonger“, která dává svým feelingem vzpomenout na famózní death/grindové apoštoly CRYPTOPSY ze země Javorového listu (podobným až „relapsáckým“ fluidem je pak dosti nasáklá i osmá položka „Nyctophobic“).
V současné době death metalové nadprodukce působí NATRON jako závan čerstvého vzduchu v dlouho nevětrané kobce. Italové jednoduše opět dokázali, že umí oba extrémy – brutalitu a komplikovanost – skloubit efektivním a zároveň i velmi atraktivním způsobem. „Livid Corruption“ je navíc deskou, která ve vašich uších roste s každým dalším poslechem. Suma sumárum: velmi kvalitní materiál, který v rámci death/grindové škatulky v pohodě válcuje drtivou většinu konkurence.
P.S. Zcela oprávněně si sypu popel na kštici (vězte, že již vypadám jako naditý popelník po týdenní pařbě), že takto kvalitní deska dostává na našich stránkách prostor až po pár měsících od oficiálního release date.
V současné době death metalové nadprodukce působí NATRON jako závan čerstvého vzduchu v dlouho nevětrané kobce. Italové jednoduše opět dokázali, že umí oba extrémy – brutalitu a komplikovanost – skloubit efektivním a zároveň i velmi atraktivním způsobem. Suma sumárum: nesporně kvalitní materiál, který v rámci death/grindové škatulky v pohodě válcuje drtivou většinu konkurence.
8,5 / 10
Mike Tarantino
- zpěv
Domenico Mele
- kytara
Michael Maggi
- baskytara
Max Marzocca
- bicí
1. House Of Festering
2. Livid
3. Red Creeps
4. One Step In Murder
5. Hatemonger
6. Flatline
7. White Worms
8. Nyctophobic
9. The Dead Rise Above
Grindermeister (2012)
Rot Among Us (2009)
Livid Corruption (2004)
Necrospective (collector box) (2003)
Bedtime For Mercy (2000)
Unpure (MCD) (2000)
Negative Prevails (1999)
Hung Drawn & Quartered (1997)
A Taste Of Blood (demo) (1997)
Force (demo) (1994)
Datum vydání: Pondělí, 22. listopadu 2004
Vydavatel: Holy Records
Stopáž: 29:36
Produkce: Bruno The Wizard and Holy Records
Studio: Jolly Roger Studios (Italy)
Kontakt: NATRON, c/o Max Marzocca, II Traversa G.Marconi 37, 70054 Giovinazzo(BA), Italy
Zatímco americká stará garda z death/grind scény dle mého soudu v poslední době trošku zaostává, Evropa jede. NATRON jsou jejími špičkovými reprezentanty, neboť se jim podařilo najít ideální poměr mezi grindovou rychlostí, instrumentální našlapaností, kompoziční lehkostí a svého druhu sympatickou chytlavostí. Když se navrch dostane ještě dostatečně důrazný a zároveň přehledný zvuk a zajímavě položený zvonivý vokál, je nutno chválit.
Belphegor: Jo, přesně. A instrumetálka White Worms mě vždycky úplně položí.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.