OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další česko-německý souboj, tentokráte ovšem pouze v hudebním provedení, nám paradoxně servíruje třetí strana – slovenští Deadbutcher records. Souboje (anebo spíše kooperace?) se za českou stranu účastní tepličtí mladíci ACTION a německé barvy budou hájit nesmlouvavci z CROWLEYS PASSION.
První poločas patří české naději. Pro mě doposud neznámí ACTION si libují v nekompromisním siláckém pojetí hardcore. Málo naplat, kapelky ve stylu HATEBREED jsou momentálně hodně in, a tak není divu, že podobně znějící nahrávky rostou jako houby po dešti. Samozřejmě, že pokud se jedná o materiál kvalitní a tudíž životaschopný, nelze mít žádných výraznějších námitek. K mé spokojenosti se tohle dá prohlásit i o počinu, kterým se Severočeši presentují na tomto splitku. I když po prvním, zabíjejícím dojmu, se dalšími poslechy nadšení přeci jen vytrácí, kapele nelze upřít, že má takříkajíc našlápnuto velmi dobře. Její muzice nechybí nic, co je v daném žánru potřeba. Ostré a sekající riffy, kvalitní rytmika a dostatečně chytlavé skladby, které svůj potenciál naplno prodají hlavně při živém hraní. Vše navíc opatřeno velmi dobrým hostivařským zvukem. Subjektivní výtku bych mohl mít snad jedině k příliš stereotypnímu vokálu. V každém případě však velmi slibný příslib.
6.5 / 10
Druhý poločas se nese plně v německé režii. Herní styl je podobný tomu českému. Nabroušené kytarové riffy tvořící dominantní složku metalického hardcore, kterým se nás snaží CROWLEYS PASSION upoutat. Vokál se oproti české nasranosti stylizuje do nepříčetnější uřvané polohy a díky přeci jen kvalitnější produkci tak získává muzika Němců na větší hutnosti. Co se kompoziční stránky týče, viděl bych to tak na mírnou českou převahu. Češi se překvapivě drží, i když Němci tu a tam vytasí fintu v podobně dobře zvládnutých rytmických přechodů, aby však v zápětí vše zkazili až příliš klišovitými a siláckými texty plnými „fakáčů“. To je, kromě minimální originality, snad jediná výtka, která by na adresu CROWLEYS PASSION mohla směřovat.
6.5 / 10
Takže, jak to nakonec dopadlo? Jak vidíte sami, remíza. Z mého pohledu naprosto spravedlivá. Každá ze zúčastněných stran naplno předvedla své momentální maximum a zatímco Češi mají přeci jen mírně navrch po stránce kompoziční, Němci tradičně vítězí svou přímočarostí a houževnatostí. Výsledkem tohoto klání je pak povedená split nahrávka, mající ambice potěšit každého fanouška křížení HC s metalem.
Povedené splitko dvou slibných kapel. Pokud nehledáte originalitu, ale spíš kvalitní provedení již dávno objeveného, hledáte správně.
ACTION:
Action
- vokály
Míra
- kytara
Benny
- kytara
Harvey
- basa
Lukas
- bicí
CROWLEYS PASSION:
Pekka
- vokály
Sebastian
- kytara
Benjamin
- kytara
Devo
- bicí
Piotrek
- basa
1. ACTION:
2. Intro
3. Sound of Apocalypse
4. Forever Forsaken
5. Final Stand
6. From Paradise Into Emptyness
7. Outro / Intro
8. CROWLEYS PASSION:
9. Scarletts Pain
10. Solution
11. Worlds Justice
12. Assassins of Oblivion
13. Outro
Toto splitko som kedysi počúval veľmi rád, ale... Čo sa Action týka, zvukovo sa mi ich materiál nejak nepozdával nikdy - gitary sú utopené pod salvou dvojkopákov, a spev tiež nepatrí k tým výrazným... Čo sa Crowleys Passion týka, ich materiál znie agresívnejšie, aj spev je lepší, ale materiál sa rýchlo opočúva... Čiže Dalasova recenzia je v podstate výstižná... Action: 6 Crowleys Passion: 7
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.