OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Agilný slovenský label Deadbutcher je celkom milým prekvapením, od profesionálneho prevedenia promo materiálov až po samotné výborné spracovanie obalov a bookletov vydaní zastrešených kapiel. Na tomto šesť skladbovom splitku si delia miesto Maďari FALLENINTOASHES a českí AMBROSIA. Obe formácie to drtia v HC s nezanedbateľnými vplyvmi metalu, ale každá po svojom.
Ako prví prichádzajú so svojou trojicou skladieb na rad FALLENINTOASHES. V porovnaní s aktuálnym samostatným mini CD s názvom „Laments For Lost Victories“ (vyšlo koncom roku 2004 u Deadbutcher Records a ešte sa mu budeme venovať) vyznievajú FIA ešte pomerne nevyzreto a chaoticky, avšak už vtedy brutálne a tvrdo. Základom je rýchla nádielka so sekaným riffovaním a kričaným vokálom s občasnými (nie príliš podarenými) pokusmi o prienik do melodických refrénov. V ich trojici skladieb aj pre spomínanú chaotickosť a evidentnú nevyzretosť žiaľ nudia.
S nástupom materiálu od českých AMBROSIA prichádza precitnutie do riadne emotívneho HC švihnutého melódiami a náladou tak trochu na spôsob posledného počinu švédskej legendy AT THE GATES. Nenápadnému melodickému brúseniu gitár na rytmickom podklade valiacom sa v strednom tempe kraľuje ukážkový vrieskaný vokál trochu evokujúci nemeckých DISBELIEF. AMBROSIA na svojom malom priestore ani zďaleka nenudí a počas gradovania záverečnej „Beatiful Lies“ mnou chvíľami triasli podobné pocity ako pri počúvaní skladieb Bjorlerovcov.
Nad obsahom tohto split CD zďaleka nie je dôvod jasať, predstavuje dve viac alebo menej originálne zoskupenia s tvorbou odrážajúcou vtedy aktuálne schopnosti oboch kapiel. Zdravý a neurážajúci priemer. Odvtedy však FIA stihli vydať pestrejší materiál a ešte viac som zvedavý, čo v budúcnosti stvoria AMBROSIA, ktorí z tohto splitka vychádzajú jednoznačne lepšie.
Nad obsahom tohto split CD zďaleka nie je dôvod jasať, predstavuje dve viac alebo menej originálne zoskupenia s tvorbou odrážajúcou vtedy aktuálne schopnosti oboch kapiel. Zdravý a neurážajúci priemer.
5 / 10
FALLENINTOASHES:
Zolee
- spev
Barney
- gitara
Zsolt
- bicie
Csaba
- basgitara
Elliott
- gitara
AMBROSIA:
Michal
- spev
Jirka
- gitara
Pavel
- gitara
Kvetak
- basgitara
Mickey
- bicie
1. FALLENINTOASHES: End Of Despair
2. FALLENINTOASHES: On The Broken Wings Of Change
3. FALLENINTOASHES: Beauty
4. AMBROSIA: Grains Of Sand
5. AMBROSIA: Stolen Tomorrow
6. AMBROSIA: Beatiful Lies
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.