Punkoví mladíčci ze SUM 41 si v posledních letech vybudovali solidní renomé, ať už se jedná o vysoce ceněná vystoupení, či neopunková alba, ve kterých není nouze o svěží chytlavé skladby. Jasné je, že SUM 41 jsou kapelou silně prosazovanou hudebními televizními kanály a jejich vzestup se přihodil tak nějak narychlo, přes noc. To ovšem nesráží jejich kvality, protože v rámci žánru (mám na mysli veselý sporty punk) nejsou nikterak slaboučkých odvarem. Myslím, že díky svému komerčnímu úspěchu budou vždy od konkurence a ortodoxních napadáni a osočováni ze zrady pravých ideálů punku. Nedomnívám se však, že by tahle kapela sama sebe někdy stavěla do pozice rebelů, nebo snad dokonce revolucionářů. Právě naopak, jak je známo, jde o partičku nic závažného neřešící. SUM 41 hrají zkrátka melodickou pozitivní muziku pro pobavení. Tento fakt mě však neodradí od toho, abych si jejich album s chutí pustil. Kapela má za sebou kromě tří vlastních úspěšných nahrávek i účast na posledním albu „Skullring“ punkrockového dědečka IGGYHO POPA a taktéž ústřední skladbu soundtracku k filmu SPIDERMAN, kde si s nimi bleskové sólíčko vystřihl i Kerry King ze SLAYER. Novinka „Chuck“ má za úkol stvrdit pozice, kterých se kapela dopracovala v průběhu posledních čtyř let.

SUM 41 jsou známí tím, že do svého neopunkového výrazu přidávají i mnoho heavy metalových postupů. Většinou se však nejedná o nějak výrazné prvky a pasáže, ale jen tu a tam pár spíše klišovitějších motivů z heavy metalové abecedy. V případě, že ty u SUM 41 nejsou prezentovány jako prvoplánové, ale jen jako jakési dozdobení skladeb, při snaze dostat do nich atmosféru bezstarostného nářezu, toto přijímám bez výhrad. Novinka „Chuck“ je, stejně tak jako kterékoliv předcházející dílko SUM 41, plna pozitivně naladěných melodických skladeb. Většina materiálu se nese ve svižném tempu a skladby jako „No Reason“, „We´re All To Blame“, „Open Your Eyes“ či „Pieces“ považuji na albu za nosné. Kromě nich deska obsahuje i 3 baladičky „Some Say“, „Slipping Away“ a „There´s No Solution“, které posluchači dovolí lehounce relaxovat. Když už jsem zde zmínil metalové prvky, tak ty jsou nejvíce patrné v nářezovější skladbě „The Bitter End“.

Jak už vyplynulo z předcházejících odstavců, toto album si neklade žádné objevitelské cíle, ale jen jedno - příjemně pobavit. Myslím, že tento úkol se mu plnit daří. Je srovnatelné se svými předchůdci, ale třeba na novinku „American Idiot“ kolegů z GREEN DAY kvalitou skladeb zcela určitě nestačí. Je však o poznání více nápadité než současná tvorba kapel BLINK 182 a OFFSPRING. Když už se tedy bavíme o těch tzv. velkých jménech…