Hned na úvod své recenze si neodpustím rouhavý výkřik - „ABORTED zklamali“. Ale pozor, nenechte se touto hláškou odradit, neboť jakékoli zásadní prohlášení ještě nemusí znamenat obecně negativní výsledek. Tímto výkřikem mám totiž na mysli pouze a jedině má osobní očekávání, která po minulé výborné desce „Goremageddon“ směřovala k naději, že se ABORTED vydají cestou progresivně technického deathu a snad trochu i nedeathu. Právě na minulém počinu totiž členové belgického krvavého klanu plně odhalili, že hráčských i kompozičních schopností mají na rozdávání. A právě snad až násilné sešněrování do deathového korzetu se zdálo příliš těsné k tomu, aby mohla skupina předvést veškeré své umění. Na aktuálním albu „The Archaic Abattoir“, pravděpodobně k radosti všech ortodoxních fanoušků, se ABORTED poněkud vrátili k uctívání „pravého“ deathu. Techničtější výstřelky a kompoziční propracovanosti ustoupily lehce do pozadí a tak dostáváme do rukou album naplněné „pouze“ skvěle zvládnutým a našlapaným deathgrindem.
To, že se již čtvrté album těchto Belgičanů spustilo do mlhy čistější stylovosti mi však nijak nemůže zabránit v kladném hodnocení mnoha aspektů, kterými tahle deska disponuje. Nad vodou ji kromě bravurní instrumentace drží především spolehlivá zvuková stránka s dokonale vyváženými nástroji a jasnou čitelností agresivního soundu. Kytarová práce upoutává díky své proměnlivosti a slučuje v sobě tvrdé řežby brutálního deathgrindu, specifickou valivost ostrovanů CARCASS i „veselejší“ hračičkování severských melodiků AT THE GATES. Tuto řezničinu zjemňuje množství osobitých kytarových sól i sekernických vyhrávek. Rytmice se dá těžko něco vytknout a velmi sugestivní je hluboký i řvavější vokální výraz Svenchova hrdla, desku navíc obohacuje i trojice hostujících řvounů ze skupin ILLDISPOSED, MNEMIC a HATESPHERE.
Přes veškerou chválu, kterou si novinková deska ABORTED rozhodně zaslouží, se mi tahle recenze nepíše snadno, neboť nedokážu skrýt své subjektivní zklamání. Namlsaný minulostí jsem očekával, že se ABORTED mohou se značnou lehkostí a bravurou vydat na cestu technického a přitom agresivitou překypujícího deathu a že by snad mohli zubatým ostřím své pilky na kosti vynalézt i nějakou tu novou metodu čtvrcení nebohých umrlců. Komnaty experimentální nekrofilie výzkumných ústavů však zůstaly zavřené a tak můžeme sledovat hlavně bravurní zářezy vedené zkušenou rukou se skalpelem přiloženým pod přesným úhlem pitevních protokolů. Je to chuťovka pro všechny příznivce gore deathových nářezů, přesto na mě album působí poněkud chudě v porovnání s minulou pitvou „Goremageddon“, na které si tohle patologické komando nastavilo laťku snad až příliš vysoko. Nevím zda na tom má nějaký podíl částečná obměna sestavy, ale bravurní progresivní řežby se na novém albu už neopakují v takové míře, mnohé pasáže sklouzávají k předvídatelným známým postupům, které jsou v dnešním deathovém světě až příliš tradiční na to aby přehnaně upoutaly nebo dokonce překvapily. Občasné ukázky vysoké instrumentální zručnosti a šikovné střídání rychlých sekanic s riffovanými pasážemi bohužel nestačí na mety nejvyšší. I tak ale zůstávají ABORTED jednou z deathových jistot nabízejících vysoký standard. Otřete nástroje, umyjte pitevní stůl, pitva se zdařila.