Možná vás na úvod překvapím otázkou, zda máte rádi revivalové skupiny? Zřejmě existují výjimky dávno zaniklých těles, jejichž připomenutí podobnou formou může mít smysl, osobně ale podobné záležitosti příliš v lásce nemám, takže se k jejich existenci stavím dosti skepticky. Pochopitelně, nahrává tomu i situace v naší zemičce, když hudebníci čelí poloprázdným klubům přestupem k nějakému tomu „zajištěnému“ revivalu, či alespoň sběhnutím k místní zábavové „stálici“. A co že to má všechno společného se švédskou metalovou úderkou PERSUADER? Možná víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Po několika vteřinách poslechu inkriminovaného CD totiž na povrch vyplave jediné jméno - BLIND GUARDIAN. Skutečně, je to neuvěřitelné, ale v případě těchto „Tří korunek“ už nejde o podobnost čistě náhodnou či poloviční, nýbrž o regulérní klon. Dá se jistě pochopit, že někdo může disponovat identickou chraplavou barvou hlasu jakou má i Hansi Kürsch (případ pěvce Jense Carlssona), ovšem nikdo mi nevymluví, že i v takovém případě se dá drobet uhnout po vlastní koleji. Jenže se děje přesný opak, navíc skupina skládá, jako by čtyřce z Krefeldu z oka vypadla. Harmonické postupy, melodie a nakonec i ty naprosto charakteristické sborové vokály - to všechno tam můžeme najít a tak se v mysli postupně začíná formovat jeden velký otazník. Proč má nějaká skupina zapotřebí nahrávat druhou část „Imagination From The Other Side“ (dejme tomu)? Snad že původní autor dávno vyklidil pole jiným směrem a zůstala po něm poměrně početná skupina hladovějících fanoušků? Možná, nevím a nerad bych skupině něco podsouval, každopádně PERSUADER přesně tohle udělali. Hrají svižně, nebojí se přitlačit, použít semo tamo osvěžení v podobě samplu - to vše ovšem s nepřehlédnutelnou a na patentovém úřadu dávno zaregistrovanou značkou Made In BG.

Přesto nelze říci, že by placka „Evolution Purgatory“ snad byla nekvalitním albem. Disponuje povedeným zvukem,  přesvědčivou instrumentací, dotaženými sbory a z té změti stoprocentní inspirace Slepými strážci čas od času vykvete i hodně povedená melodie, jako například hnedle v úvodní „Strike Down“. Co ale počít? Hanět nebo chválit? Pokud bychom hodnotili PERSUADER jako coverband BLIND GUARDIAN, pak zaslouží absolutorium. Věřím ale, že to nebyl záměr, proto bych se příště přimlouval za více osobitosti a vlastního pohledu na věc. Je hezké, že někdo umí vyprodukovat takhle dotaženou nahrávku, ovšem když z ní pak leze pouhá kopie, byť třebas povedená, není něco v pořádku. Zkrátka a dobře, příznivci krefeldských bardů, kterým se stále stýská po přímočarých časech prvních čtyřech až pěti alb, můžou zkusit použít PERSUADER jako vhodnou náplast, ostatní ať přistupují opatrně a s rozmyslem.