THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První demo Slezanů DEMIURG nám přináší nikterak inovativní metal ala ranná tvorba DEATH. Inspirace touto floridskou ikonou je více než zřejmá, a proto není snad jediná chvilka na CD, kde by se nevyskytly fragmenty evokující zejména alba „Leprosy“ nebo „Human“. Samozřejmě – technická vyspělost karvinských není na takové úrovni jako byla u Chucka a jeho kapely, proto v konečném výsledku působí DEMIURG jako začátečnický, ne moc vydařený, revival band. Ke cti můžeme skupině přičíst aspoň to, že se nesnaží být x-tou kopiíí např. SIX FEET UNDER a jim podobných tupot, jako to dělá většina začínajících tuzemských kapel, ale snaží se jít (v rámci deathmetalové scény) tou inteligentnější cestou.
Samotná vlastní tvorba DEMIURG ovšem ničím moc poutavá není – slyšel jsem ty tři skladby (včetně Intra) víc jak dvacetkrát a přesto si nejsem schopný vybavit byť jen jediný zajímavý moment – to bohužel hovoří za vše.
Nebudu z toho dělat dramatický závěr, ani si nebudu hrát na soudce. První demo se skupině zrátka příliš nepovedlo, ale to neznamená, že by další pokusy nemohly přinést zlepšení.
Obě skladby volně ke stažení na stránkách skupiny.
Nezáživný death metal spadající do kategorie „Nuda a šeď".
2,5 / 10
Lumír Krömer
- zpěv, kytara
Jiří Holásek
- kytara
Martin Vaněk
- basa
Dan Grzybek
- bicí
1. Intro
2. Death
3. Attack From The Other Side
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.