THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nahrávka „Kabaret“ od berounské skupiny BLACK HILL je přesně ten případ, kdy se psaní recenze změní na takovou malou noční můru. Znáte to – dostane se vám do ruky nějaká deska a vy už při letmém poslechu odhalíte, že se jedná o naprosto tragickou záležitost a že nemá cenu namáhat se s dalším poslechem jako u alb, která si vás nezískají hned na první pokus (díky kompoziční propracovanosti nebo třeba těžce prostupnou zvukovou hradbou ala NEVERMORE), ale postupně se před vámi odkrývají a nakonec vás obdaří nádhernou dlouhotrvající hudební slastí.
To u BLACK HILL rozhodně nehrozí. Nevím čím to je, ale jejich hudba má zvláštní schopnost probouzet ve mně zajímavý mix pocitů – nasranost, podrážděnost, nevolnost a hlavně naprostou depresi. Nejedná se ovšem o takové ty melancholické nálady, které zažívá člověk při poslechu MDB a podobných spolků, ale o naprosté zoufalství z toho, že by poslech podobné sračky neměl nikdy skončit. Řadovému posluchači je hej, když se mu něco nelíbí, poslouchat nemusí. Naproti tomu recenzent, pro to aby napsal zodpovědnou a objektivní recenzi, musí inkriminovanou nahrávku slyšet několikrát (já osobně si dávám jako nezbytné minimum 10 poslechů). Zřejmě tedy tušíte, v jakém se nyní (v závislosti na výše uvedených skutečnostech) nacházím rozpoložení…
Hudba BLACK HILL je nazývána jako „crossover“ a opravdu to bude asi nejvýstižnější označení. Jedná se o mix rap-metalu, zřejmě i nějakého HC, rocku a také je patrná inspirace agrární klasikou (např. v písni „Ptaerodaktyl“). A výsledek je hodně nepovedený. Kdybych měl porovnávat, tak bych si hodně dlouho lámal hlavu jestli je horší ŠKWOR nebo BLACK HILL – kdo se trošku vyzná, tak dle tohoto srovnání už je mu jasné, jak si asi akcie BLACK HILL stojí…
Je tu (mnou) tolik očekávaný závěr. Celý rozechvělý mačkám tlačítko STOP a vychutnávám si slastné chvíle ticha. Ani nemá cenu psát nějaké závěrečné hodnocení. Je mi uplně jedno, jakým směrem se kapela v budoucnu vydá a do jaké míry se jí to podaří. Jediným mým přáním totiž je, ať už je NIKDY víc neslyším!
Další mizerná kapela z českého UG. Nepomůže jí ani určitá stylová pestrost.
1,5 / 10
Paprique
- zpěv
Hellmaster
- kytara
Buragh
- kytara
UB
- basa
Lady
- bicí
1. Nazdáregh
2. Ptaerodaktyl
3. Lady z Loun
4. Aquarely
5. 1001 Volt
6. Krvavej strejc
Aleluja Agrocore (2007)
Kabaret (2004)
Torpaedo (2002)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Srajt Rekordz
Produkce: Pavel Marcel & BLaCK HiLL
Studio: RAM Kr. Dvůr
cože škwor ?? Blééééééééééé
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.