OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Určitě není dobře, když se v řadách kapely nachází direktivní vůdce vládnoucí pevnou rukou, který při kompozičním procesu zásadně nebere v úvahu nápady druhých a tím své spoluhráče odsouvá do nelichotivých pozic pouhých nájemných hráčů. Ale ani druhý extrém, kdy všichni členové skupiny mají rovnoprávnou šanci participovat se na skládání, ale bez přítomnosti jakékoli autority, rovněž není to pravé ořechové. Ve Finsku, konkrétně v nově vzniklé kapele GLORIA MORTI evidentně zvítězil ten druhý, velmi liberální přístup.
Mladíci (a jedna mladice) z Heinoly mě potěšili tím, že se neřídili heslem "tak, založili jsme kapelu, musíme honem něco nahrát a je úplně jedno jak" a ke své prvotině přistoupili velice zodpovědně. Většinu repertoáru nejprve vzorně nacvičili na třech demopáskách (v letech 2001-2002) a teprve až pak, z důkladně zažitým materiálem, překročili brány studia. Čas zasvěcený pečlivé přípravě se rozhodně vyplatil, neboť "Lifestream Corrosion" je prosté nedostatků závažnějšího charakteru, na debutové album zní překvapivě pestře a dokonce disponuje celou řadou pozoruhodných momentů. Právě ona zmiňovaná pestrost však zároveň představuje i hlavní kámen úrazu alba. Je sice hezké, že se Finové dobře orientují ve všech formách, které na sebe současný skandinávský black/death metal bere, dokáží je i vhodně kombinovat, ale bohužel nejsou schopni rozšířit jejich řady pomocí nějakého originálního receptu ze své kuchyně (samozřejmě beru v potaz, že na první nahrávce se to povede jen málokterým šťastlivcům).
Svoji inspirační základnu pojali GLORIA MORTI skutečně hodně velkoryse, neboť předmětem jejich zájmu není jen pár stěžejních kapel, ale skutečně téměř celá severská black/death metalová scéna. Během osmi skladeb tak nejednou potkáme vlčí smečku CATAMENIA (řekněme v období "Morning Crimson"), občas to zabublá jako ve zprofanovaném bodomském jezírku, za rohem čekají ve střehu pomalovaní strašáci DARK FUNERAL a na obzoru se na chvíli ukáže i majestátní bárka NAGLFAR (úvod "Pulchritude Of Rotting" přímo bije do uší). Tímto náš výčet ale zdaleka nekončí. Takový Ares z norských AETERNUS nebo klávesák Mustis z DIMMU BORGIR by mi jistě dali za pravdu. Hezký seznam, co říkáte? Bohužel v řadách GLORIA MORTI se zatím nevyprofiloval skladatel schopný tyto inspirační vlivy nějakým efektivním způsobem setřídit a vtisknout tak kompozicím jednotný řád. Inu, jak jsem již nastínil v úvodu, kapele zatím chybí vůdce a koordinátor bez něhož se společná dějová hudební linie bude hledat jen těžko.
Závěrem konstatujme, že "Lifestream Corrosion" je debutem nadějné kapely, která rozhodně má ambice zahrát si v časech budoucích významnější roli - to ovšem jen za předpokladu, pokud mladickou nadšenost vystřídá rozvaha a smysl pro organizaci.
"Lifestream Corrosion" je debutem nadějné kapely, která rozhodně má ambice zahrát si v časech budoucích významnější roli - to ovšem jen za předpokladu, pokud mladickou nadšenost vystřídá rozvaha a smysl pro organizaci.
6,5 / 10
Psycho
- zpěv
Juho Räihä
- kytara
Juho Matikainen
- kytara
Jukka Salonen
- baskytara
Jenni Kemppainen
- klávesy
Jarmo Juurikka
- bicí
1. Xanadu
2. Ephemeral Lifespan
3. The EnNightenment
4. The Suffering Of The Lambs
5. Pulchritude Of Rotting
6. In Their Dreaded Howling
7. The Orphanage
8. Abattoir
9. Cliffs Of Geburah
Lifestream Corrosion (2004)
Ephemeral Life Span (promo) (2002)
The Cerberos Gate (demo) (2002)
Gomorrah (demo) (2002)
ThornGarden (demo) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: World Chaos Productions
Stopáž: 45:35
Produkce: Eikind
Studio: Soundtrack Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.