Do České republiky zase jednou přijeli NATRON a soudě dle počtu přítomných v klánovickém klubu Black pes to zas tak veliké pozdvižení nepřineslo. Podle mě je to veliká škoda, neboť tito sympatičtí Italové podle mnohých představují možná to nejkvalitnější a nejbrutálnější, co může současná evropská death metalová scéna nabídnout.

Na cesty ci s sebou vzali i krajany slyšící na jméno UNDERHATE, kteří díky změnám v programu celý večírek i zahájili. Čtveřice se do toho zpočátku pustila poněkud nesměle a lepšímu dojmu nepomohl ani během první skladby trošku utopený vokál. Zvuk se však vzápětí podařilo vyladit a tím pádem se lepší i pocity z hudby UNDERHATE, která si to povětšinou hrne v poměrně zajetých death-grindových kolejích, přičemž se kapela snaží o technické pojetí svého stylu. Samozřejmostí je střídání temp a kvalitní práce rytmiky. Zpočátku klidné publikum UNDERHATE zhruba v půli svého setu dokonale rozhýbají coverem od klasiků CARCASS pocházejícího z desky „Necrotism“. V tu chvíli se pod pódiem strhává nefalšovaná „mela“ a jak nám toho večera skupinka fans dokázala, že i v malém počtu lidí se dají dělat velké „věci“.

Mezi zavedené sebranky domácí scény patří nepochybně i pražští AHUMADO GRANUJO (vystoupili namísto původně avizovaných SARCOM), jejichž tvorba mě však zrovna příliš neoslovuje. Nic to však nemění na faktu, že se jedná o chytlavou záležitost, která velmi dobře funguje hlavně v koncertním provedení. Nenáročné grindové klepačky plné punkových „pogo“ rytmů spolehlivě udržely atmosféru v prořídlém kotli a kapela se zároveň předvedla i s novým zpěvákem, jehož hrdelní ryky a pódiový projev dokázaly, že je mužem na svém místě.

Nastává trošku delší čekání, které však v konečném důsledku stálo za to, neboť nám bylo dopřáno shlédnout vystoupení evropské death metalové špičky – italských NATRON. Jak jsem již předeslal v úvodu, tato kapela se i po více než deseti letech své existence a několika výtečných albech na svém kontě, dle mého názoru stále až příliš drží vzadu a její popularita nedosahuje takové úrovně, jaké by si nepochybně zasloužila. Dám ruku do ohně za to, že takovou kvalitu, která byla ke slyšení, v našich končinách zas tak často nemáme. Abych to tedy zkrátil, kdo přišel, nemohl litovat.

K vidění a slyšení byla totiž perfektně sehraná a suverénně vystupující kapela bez jediného slabého článku. Ať už se jedná o jediného kytaristu Domenica, na němž je největší odpovědnost za fungování riffové mašinérie a aby toho neměl málo, ke svým povinnostem nabízí přidanou hodnotu v podobě nejednoho povedeného sóla. Michaelova basa však nezůstává pozadu a ačkoliv se neřadím ke zrovna velikým znalcům a pozorným pozorovatelům kytarové hry, způsob jeho hraní bych si troufl nazvat maximálně komplexním a povyšujícím svůj nástroj na roveň kytary. Nejedna jeho vyhrávka budiž toho důkazem. Rytmika obsluhovaná Maxem žene celou kapelu směrem vpřed a Mikeho jistý vokální projev tak dotvářejí názor na NATRON, jako na jednu z nejbrutálnějších technických death metalových uskupení současnosti.

Nejsem znalcem starší tvorby kapely, ale podle toho, co se mi podařilo identifikovat, většinu jejího vystoupení pokryly skladby z dvojbloku „Bedtime For Mercy“ (2002) a „Livid Corruption“ (2004). Desky, které NATRON nahráli pod křídly francouzských Holy records. Jako první zaznívá úvodní kousek z posledního alba, klipovka „House Of Festering“, která přítomné naladila na vlnu extrémní hudební brutality s maximálním hráčským nasazením, které se však s další a další skladbou ještě více stupňovalo. Co nejkratší prodlevy mezi jednotlivými písněmi, omezující se pouze na děkovačky českému publiku (a oznámení narozenin kytaristy Domenica Meleho), nám nedopřávají chvilinku oddechu a ani to nebrání publiku si vyžádat dokonce dvojnásobný přídavek.

Poté však už světla definitivně pohasínají a zhruba v půl dvanácté je tomuto famóznímu představení konec. Asi se budu opakovat a zároveň si ani nemohu odpustit jednu ryze subjektivní úvahu, ale jestliže mají být na vrcholu popularity spolky jako SIX FEET UNDER sázející hlavně na lacinou podbízivost a sofistikovaná a rafinovaná hudební brutalita, jak ji prezentují zrovna NATRON, bude i přes přízeň zavedeného labelu stále někde hluboko v podzemí posluchačského zájmu, tak se prostě jednoho dne stane, že se metal (bez ohledu na žánr) stane svou vlastní karikaturou, na čemž se už beztak několik posledních let intenzivně pracuje.