Na severu, v blízkosti polárního kruhu setrvává CATAMENIA již pěknou řádku let v naprosté izolaci vůči okolnímu chaosu. Je svá, pošlapává si vlastní stezku sněhovými dálavami, ze zvolené cesty ani o krok neuhýbá, nechodí v cizích šlépějích. Daleko ode všeho dění nordického blackmetalu si stvořila svůj vlastní svět, odlišný od těch ostatních.

Přiznávám, že tahle sveřepá, své vizi oddaná vlčí smečka vždycky zaujímala mezi mými oblíbenci zvláštní místo. Dobře jsem si vědom, že CATAMENIA není kapela, která boří veškeré dostupné hudební hranice, vím, že přízní múz se mohou chlubit zcela jiné spolky než je právě náš skromný sextet. Přesto si tihle nadšenci z Oulu dozajista zaslouží své místo pod sluncem, přinejmenším jen za to, že dokázali vytvořit zcela specifické, po několika málo okamžicích jednoznačně identifikovatelné pojetí černého kovu, jakým se nemůže pyšnit žádná druhá kapela.

Ve vztahu ke dva roky staré desce "ChaosBorn" se toho v táboře Finů moc nezměnilo. Asi nikoho, kdo sleduje genezi kapely trochu detailněji, nepřekvapí, že před nahráváním "Winternight Tragedies" proběhlo další kolo personálních rošád, pro CATAMENII tolik typického nešvaru. Ve zkratce se událo asi toto: basová kytara - Timo Lehtinen out, Mikko Hepoja in; mikrofon - Mika Tönning out, O.J. Mustonen in. Je celkem překvapivé, že odchod obou muzikantů, kteří byli navíc dlouholetými oporami lykantropických řad, se obešel téměř bez následků. Především nově příchozí hrdlo páně Mustonena dokázalo téměř nemožné a vcelku plnohodnotně nahradilo výjimečný rozsah vokálu Miky Tönninga (vcelku plnohodnotně znamená to, že nový zpěvák zatím nedokáže tahat svůj ječák tak vysoko jako jeho předchůdce). Jak už jsem několikrát naznačil výše, žádné markantní změny v produkci kapely se nedostavily ani tentokrát. Materiál na "Winternight Tragedies" plynule navazuje na dva roky starou desku "ChaosBorn", která se nesla ve znamení celkového přitvrzení soundu, nápadného zrychlení a odsunu z heavymetalových pozic vůbec. Z tohoto konceptu vybočuje snad jen druhá skladba "Verikansa" s výrazným sborovým refrénem hodným bojových hymnusů pagan metalových kapel. Za zmínku jistě stojí i skladby jako "The Ancient", "Perintö Pohjolan" a především "Kaamos Warrior", všechny opatřené poryvy mrazivých melodií, které jsou pro CATAMENII tolik typickým poznávacím znamením.

Konstatujme, že další album CATAMENIE je přesně takové, jaké se dalo očekávat. Ti, kdo budou v jeho drážkách hledat něco převratného nebo novátorského dozajista odejdou s obličejem zkřiveným výrazem zklamání, naopak těm, kdo patří k dlouholetým stoupencům finských vlků se při poslechu "Winternight Tragedies" zježí hustá srst a v jejich zúžených zorničkách zahoří plamen zadostiučinění.