MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhých měsících a snad i letech, po které bylo vydání tohoto kotouče avizováno, jsme se konečně dočkali a s klidným srdcem můžeme spolu s protagonisty této černé mše vzdát hold jedné z největších blackmetalových skupin. Vzhledem k tomu, že se vypuštění trošku protahovalo, někteří ze zúčastněných čekání nevydrželi a covery umístili také na svá alba (např. VADER, DARK FUNERAL).
Kolem oltáře se tedy usadila vybraná společnost tuctu vyslanců blackmetalové či deathmetalové říše a je nutno konstatovat, že své slavné kolegy uctili opravdu důstojně. A protože míst u stolu bylo pouze dvanáct, nevešly se k tomuto hodokvasu z absolutní blackmetalové špičky ani takové veličiny jako např. SATYRICON, MARDUK či DARKTHRONE. Na Tributu zazní předělávky všech skladeb z legendárního alba „De Mysteriis Dom Sathanas“, dvou kousků z „Pure Fucking Armageddon“ a po jednom fláku z „Deathcrush“ a mini „Wolf`s Lair Abyss“. Jakým způsobem bych měl tento počin hodnotit? Recenze je samozřejmě subjektivní názor pisatele na dílo, ovšem zároveň by v ní měla být alespoň špetka objektivity. V případě této kompilace (a kompilací obecně) budu muset objektivitu potlačit ve prospěch svého subjektivního názoru úplně. Skladby složili MAYHEM, takže k rovině kompoziční se při hodnocení přihlédnout nedá. Všichni aktéři jsou taktéž celkem dobrými muzikanty a jednotlivé kousky zahráli v pohodě. V tomto ohledu je pole rovněž vyrovnané. A strhávat někomu body za to, že se mu nepodařilo navodit onu nenapodobitelnou atmosféru, která je zachycena v drážkách s „De Mysteriis…“ (i když se mnozí velmi úspěšně snažili) je, jak jistě uznáte, nesmysl. Něčím však skladba posluchače zaujmout musí.Takže to vezmu popořádku a ve stručnosti se s vámi podělím o své subjektivní dojmy, tak jak ve mně byly probuzeny po mnohonásobném a poctivém poslechu.
1. Do království zmrzačených nás uvádí IMMORTAL a „From The Dark Past“. Nevím, jak vám, ale mně osobně současný zvuk IMMORTAL příliš nesvědčí. Skladba je zahrána samozřejmě bez výhrad, ovšem nic navíc k ní IMMORTAL nepřidali, takže se Abbathovci nesmí divit, že mě nijak zvlášť nezaujali. Vzhledem k lepší úrovni příspěvků ostatních hodnotím jako slabší průměr.
2. To samé v bledě modrém platí o DARK FUNERAL, kteří si podali „Pagan Fears“. Ovšem tady bych si dovolil být ještě kritičtější. „Pagan Fears“ je songem relativně monotónním, jehož hlavní devizou je vzpomínaná atmosféra „De Mysteriis“, k níž výrazně přispívá pěvecký výkon Attily Csihara a nezvyklé jeskyňoidní nazvučení Hellhammerových škopků. Po té není v podání Dark Funeral pochopitelně ani památky, takže bylo záhodno trošku si s touto skladbou pohrát. Myslím, že se DARK FUNERAL příliš nenamáhali a na Tribut šoupli verzi skladby, kterou už vypustili na svém „Teach Children…“ Tam možná byla příjemným zpestřením, ovšem na Tributu Mayhem? Myslím, že k naturelu DARK FUNERAL se „Pagan Fears“ příliš nehodí, její prezentace v jejich podání je poněkud nevýrazná a mdlá. Pro mě osobně nejslabší skladba na Tributu.
3. Po slabším úvodu nás už čekají samé lahůdky. VADER nikomu nemusí dokazovat, že patří do deathmetalové extraligy a s „Freezing Moon“ si poradili s lehkostí sobě vlastní. Typickým vaderovským řízným deatmetalovým zvukem provedená píseň se velice dobře poslouchá, Peter si náležitě pohrává s frázováním, Docent v pohodě závodí s Hellhammerem, nechybí zajímavé oživení v podobě zvonivých perkusí (zhruba ve středu nahrávky). Pochvala!
4. Na kterémkoliv tributu (DARKTHRONE, BATHORY, MERCYFUL FATE…) se EMPEROR objeví, tam své souputníky o chlup (i více) převyšují a jsou schopni stvořit blackmetalový hymnus snad i z „Mikulecké dědiny“ od Fanoša Mikuleckého. Tentokráte se však Emperorům předstihnout zbytek pelotonu nepodařilo. Nelekejte se, EMPEROR odvedli samozřejmě skvělý výkon a úderný otvírák z „De Mysteriis…“ „Funeral Fog“ nám předkládají v novém hávu a se stoprocentním nasazením. To, že EMPEROR nemohu zařadit na samotný vrchol, je zapříčiněno pouze tím, že výtvory ostatních jsou neméně kvalitní. EMPEROR si v minulosti nasadili laťku hodně vysoko a řádně mě namlsali, takže jsem od nich možná čekal ještě více vlastního tvůrčího přístupu. Ale i tak musím před EMPEROR smeknout. Výborné!
5. Polsko se pomalu ale jistě stává tvrděmetalovou velmocí. BEHEMOTH naším severním sousedům dělají čest a po poslechu „Carnage“ musím jen uznale pokývat hlavou, neboť BEHEMOTH se opět vytáhli. Brutální, tvrdé, přesné, precizní.
6. Na duo vesmířanů LIMBONIC ART jsem byl zvědav snad nejvíce. Vybrali si titulní „De Mysteriis Dom Sathanas“ a musím konstatovat, že si vybrali správně. Zejména v oněch relativně čistě zpívaných elegických pasážích jim to velmi sluší. Zahanbit se nenechají ani mrazivě svištivé kytary a samozřejmě nechybí hlavní Limbonický atribut. Troufám si tvrdit, že s automatickým bubeníkem umí Limbonici pracovat snad vůbec nejlépe ze všech band provozujících extrémní hudbu. Pokud bych stoprocentně nevěděl, že tlukot nevyluzují lidské končetiny nýbrž nějaká mašinka, vůbec bych to nepoznal. Attila aplauduje!
7. KEEP OF KALESSIN a „Buried by Time And Dust“. Opět s chutí a perfektně zahráno. Špičkový zvuk. Nelze vytknout vůbec nic.
8. Zacpěte ten kanál, sakra! Kdo má ten puch vydržet?! Co? Žádný kanál? A jo! To jen začali hrát GORGOROTH svou verzi „Life Eternal“. Hlavně začátek je obalen v typickém gorgorothovském zvukovém odéru, jenž se však s ubíhajícími sekundami trošku rozptýlí a vyčistí a nezbývá než si pochutnat na MAYHEM a GORGOROTH v jednom. Bez výhrad.
9. CARPATHIAN FOREST si trochu překvapivě vybrali zapomenutého „Ghoula“ z „Pure Fucking Armageddon“, kterého řádně zrestaurovali a vycídili. Opět zdařilé.
10. Nejpříjemnější překvapení se skrývá pod kulatou desítkou. Žabožrouti SETH si na svá bedra naložili náklad vskutku těžký v podobě ultrasplašené „I Am Thy Labyrinth“ z mini „Wolf`s Lair Abyss“. Mírně pozměnili název na „Into Thy Labyrinth“ a předvedli, jak se mají dělat coververze. Zachovali drtivou rychlost a technickou promakanost originálu a zároveň přidali hromadu svých prvků v podobě nejrůznějších vyhrávek či klávesových pazvuků v mezihrách. Bicman (a vůbec všichni členové této squadry) odvádí skvělou práci – přece jen držet takhle lehce krok s Hellhammerem, to se hned tak neslyší. Super. Jednička Tributu.
11. GEHENNA si podala bez problémů „Cursed In Eternity“. V pořádku.
12. A závěrečné osvěžení v podobě „Deathcrush“ od ABSU. Po skončení Deathrush a chvilce ticha (nevypínejte přehrávač!) nás ještě čeká zajímavě pojatá verze kultovního intra „Silvester Anfang“.
Z právě vyslechnutého klání vyšli v mých uších vítězně překvapivě SETH, hlavnímu poli se o pár koňských délek vzdálili VADER, EMPEROR, BEHEMOTH a LIMBONIC ART. No a na chvostu vlají taktéž překvapivě DARK FUNERAL.
Vzhledem k výše uvedenému můžu hodnotit „A Tribute To Mayhem“ jako relativně zdařilou kompilací kvalitně zahraných coververzí , za něž se (skoro) nikdo ze zúčastněných nemusí stydět. Je otázkou, proč Avantgarde Music vydali toto album až na sklonku roku 2001. Vždyť všechny písně byly nahrány v letech 1999 a 2000. Možná to bylo tím, že na materiál chtěl dohlédnout sám Necrobutcher a nějak se k tomu nemohl dostat. Nakonec si ale čas udělal a ve Strype Studio v Oslo se chopil masteringu. Booklet CD je poset hromadou archivních (často dosud neuveřejněných) fotografií a rovněž zde nalezneme pojednání o historii MAYHEM. Jedinou věcí, jež mě trošku mrzí, je absence jakékoliv skladby z „Grand Declaration Of War“. Aspoň jedna se sem mohla dostat. Kdybych tedy měl mermomocí plesknout nějaké číslo do hodnocení, bude to za sedm, neboť úcta některých protagonistů k originálu je natolik svazovala, že nebyli schopni předělat vybranou skladbu více svojsky.
1. IMMORTAL - From The Dark Past
2. DARK FUNERAL - Pagan Fears
3. VADER - Freezing Moon
4. EMPEROR - Funeral Fog
5. BEHEMOTH - Carnage
6. LIMBONIC ART - De Mysteriis Dom Sathanas
7. KEEP OF KALESSIN - Buried By Time And Dust
8. GORGOROTH - Life Eternal
9. CARPATHIAN FOREST - Ghoul
10. SETH - Into The Labyrinth
11. GEHENNA - Cursed In Eternity
12. ABSU - Deathcrush
Vydáno: 2001
Vydavatel: Avantgarde Music
U mňa nie je o čom, výborný tribut s výbornými interprétmi s ich verziami skladieb, vyzdvihol by som len Emperor a ich geniálnu verziu Funetral Fog, Limbonic Art s taktiež geniálnou De Mysteriis Dom Sathanas a pre mňa neznámu kapelu Seth ktorý prezentujú Into The Labyrinth. Naopak trošku zaostáva ABSU
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!