Člověk se někdy nestačí divit, jak je ten svět relativní a jak moc modulární je pro nás zdánlivě nemanipulovatelný čas. Zdánlivě. Existuje totiž několik fyzikálních teorií jak dokázat časové dilatace i různé plynutí času vzhledem k inerciálním soustavám. Ponechme ale fyziku vědcům a vypracujme si teorii vlastní. Teorii metalovou.

Právě hudba, v našem případě jmenovitě metal exaktně dokazuje relativitu času i bez Einsteinových krkolomných odvození. Stačí si jen poslechnout zbrusu novou desku „The Continuum Hypothesis“ (pozn. překladatele - hypotéza kontinua, vypadá to že tentokrát se prostě odborné fyzikální stránce nevyhneme) od amíků EPOCH OF UNLIGHT. Vydavatel na promo listě desku doporučuje fanouškům KREATOR, CARCASS a raných období IN FLAMES s DARK TRANQUILLITY, což jsou tradičně zcestné plky. Jediné přirovnání se tváří reálně v podobě AT THE GATES (pozn. překladatele – V BILLOVI). A tady je náš časový paradox. Vyjít tahle deska dejme tomu před deseti, patnácti lety, psala by zcela jistě dějiny. Stejně tak jako raná alba AT THE GATES. Dnes vystačí sotva na průměr. Nechybí tu „legendární“ severské zabarvení kytar po vzoru melodického deathu made in Fredman 95’. Jinými slovy první Frederikovy pokusy za mixážním pultem, kdy chlapec sice zmršil, co mohl, ale laická veřejnost to kupodivu přijala vyhlásila za nový zvukový trend a světe div se, našli se i tací, co se odvážili tu hrůzu kopírovat. Nemám sice hudebně rád MESSUGAH, ale zvukovou revoluci jim rozhodně neupírám - TAKHLE má vypadat Zvuk, ne to, co vytvářel Fredman v těch divokých letech. V případě EPOCH OF UNLIGHT nepřijdeme ani o vokál made in DARK TRANQUILLITY z hrdla B. J. Cooka. Kapela dokonce obšlehla i onu klasickou disharmonii znějící „jakoby“ melodicky tolik patrnou právě a jen na albech Billových ctitelů. Čili naprostá a takřka ad absurdum dotažená kopírka. Problém je ovšem v tom, že se nepíše letopočet 1990, ale 2005 a upřímně, přijít někdo s podobným materiálem dnes a říct mi, že jde o nové AT THE GATES, zaklepal bych si asi na čelo. Dnes se přece hraje už úplně jinak a i ty nejstupidnější švédské odrhovačky raději ze slušnosti zanikly, nebo se vyvinuly do modernějších podob, než by zůstaly stát na místě. Na tomhle místě. To bohužel Amkům za mořem asi ještě nedošlo.

Dost dobře tedy nechápu,pro koho by mohlo být tohle album přínosem. Já sám jsem si kdysi objevil druhé album IN FLAMES a dlouhou dobu poslouchal a stále poslouchám je i jim podobné, přesto ve mně tvorba EPOCH OF UNLIGHT nenechává ani zbla nějakého pocitu. A to i přesto, že z hlediska kompozičního a technického se jedná určitě alespoň o průměrnou desku.