TO/DIE/FOR jsou finskou kapelou, která se dala do kupy před šesti lety a letos vydává již čtvrté album. V zemi svého původu si za tuto krátkou dobu získala slušné postavení a oblibu si získává postupně i v jiných zemích.  A čím jsou tak zvláštní, že je nečekala dlouhá léta v anonymním undergroundu? Odpověď je snadná - ničím. T/D/F prostě jen vsadili na správnou notu. Jejich stylem je melodický gothic rock/metal, takový, jaký je ve Finsku ve velké oblibě. Jejich hudba je podobná kapelám jako jsou ENTWINE, H.I.M., CHARON, THE 69 EYES, SENTENCED a další. I když tu poslední jsem do toho výčtu dal jen s rozpaky a s polknutím hořké slzy nad jejich koncem.

Ke cti TDF, respektive jejich aktuálního alba, je třeba říci, že se jim daří držet se na hranici vkusu a napadat do laciného kýče, jako je tomu u H.I.M. nebo THE 69 EYES. V této hudbě už toho nelze moc vymyslet, ale lze jí zahrát důstojně. Ještě „Epilogue“ mi přišla jako veselá tancovačka, nicméně „IV“ má v sobě jisté kouzlo, skladby mají pěkně melancholický nádech a melodie jsou líbivé, přesto ani trochu vtíravé. Kvalit zmíněných SENTENCED sice nedosahují, ale uvidíme za pár let. Skupina má navíc to štěstí, že má velmi dobrého zpěváka. Je schopný nejen po technické stránce, ale zvládá též vykreslovat emoce (samozřejmě chmurné, jsme přeci ve Finsku). Klávesy jsou nenápadné a tématicky dobře zapadají, kytary však příliš výrazné nejsou a většinou jen drhnou to své. Škoda, trochu víc propracovat hudbu a nesázet jen na ozkoušenou jistotu, byli by T/D/F mnohem zajímavější kapelou.

Nicméně i tak jde o pěknou poslechovou hudbu, svižnou a celkem zábavnou. T/D/F bych si s chutí vyslechl i naživo, jistě by šlo o dobře strávený večer. Ten mírný nadprůměr je tentokrát jen o fous, ale proč je pouze pomlouvat, když mě jejich CD příjemně zabavilo?