Tihle pardálové coloradští mají zdá se ještě pořád dostatek tvořivosti, aby nám se železnou pravidelností předkládali po čertech kvalitní a zajímavá alba. V pořadí již čtvrtá deska CEPHALIC CARNAGE snad ještě více flirtuje s experimentální mízou, než tomu bývalo kdy předtím, a je dalším hrdým zářezem na pažbě této originální bandy.

Příznivci starých fláků si však nemusí zoufat, neboť i nadále jsou v tomto brutálním kolotoči nejdůležitějšími součástkami grindcore a death metal. Hutné riffy a zběsilé sypačky ovládnou první 4 skladby, čímž je jasně dáno najevo, že ševci se svého kopyta prostě nepustí. Dokonalý cyklón se zničující intenzitou však postupně zvolní, aby v roli páté kompozice „Piecemaker“ vyklidil pozice mírnějšímu vánku. Tímto jest nastartován festival hudebních anomálií, jenž však v rukou zručných hudebníků neznamenají nic víc, než jen vynikající a naprosto přirozené zpestření přeci jen poněkud stereotypního death/grindového masomlýnku.

Rejstřík hudebních inspirací CEPHALIC CARNAGE je vskutku široký. Kromě několika momentů velmi lehkého koketování s jazzovými elementy anebo pomalých téměř doom metalových pasáží jde kapele nejvíce k duhu snaha vkomponovat do své tvorby prvky klasického sedmdesátkového rock´n´rollu a stoner rocku. Tady nelze jinak, než smeknout pomyslný klobouk, protože to v tomto případě znamená neuvěřitelný drive a chytlavost. Důkazy můžeme hledat především v již uvedené „Piecemaker“, jenž je velice zdařilou a nenásilnou symbiózou právě stoner rocku a houpavých death metalových riffů anebo v deváté „Sleeprace“, kde je aplikován inverzní hudební vzorec v podobě hardrockového riffování a sólování v kombinaci s Lenzigovým growlingem. Mlask!

Celá kolekce díky uvedenému tvoří velmi kompaktní celek, z něhož žádný prvek ani příliš nevyčnívá a ani příliš za ostatními nezaostává. „Anomalies“ jsou prostě dalším důkazem toho, že když se chce a hlavně umí, dá se i ze zdánlivě vyčerpaným hudebním žánrem zaujmout jeho originálním pojetím, byť je to za cenu výrazného infiltrování jiných hudebních proudů, což je dle mého jediná možná cesta k oživení pomalu ale jistě neúrodné půdy jménem metal. Zmiňovat ještě takové maličkosti jako jsou výtečná produkce a kvalitní instrumentace je už jen plýtvání místem a formální recenzentskou povinností.

„Anomalies“ nelze nazvat jinak, než vynikající, svěží, kreativní a nesmírně zábavnou nahrávkou. Tohle mi už na metalové scéně zatraceně chybělo a hodlám si to ještě velmi dlouho náležitě užívat. Myslím si, že rozhodně neprohloupíte, když se ke mně přidáte i vy!

CD k recenzi poskytli Day After records