Třetí album pardubické VYPSANÉ FIXY jsem vyhlížel s napětím už od počátku letošního roku. Tuto rockovou formaci sleduji již zhruba 6 let, tedy od doby, kdy se na naší klubové scéně vyprofilovalo několik zajímavých skupin, kterým byl do budoucna předurčen posun o mnoho stupínků výše. VYPSANÁ FIXA dokonale využila šanci vydat své první dvě alba u velké firmy. Obě nahrávky nejenom že se staly úspěšnými, ale obsahovaly zejména kvalitní rockové skladby, jejichž ozdobou se staly charakteristické Márdího texty plné zajímavých příběhů a situací. Ať už se tyto miniaturní legendy staly či nikoliv, rozhodně znovu stojí za to si je vyslechnout. Třetí deska pokračuje v odkazu prvních dvou.

To jsme my, umělci. Zpíváme ty naše divný hymny.
Máme svý pilulky a do kolečka stejný filmy.
/Jak bubnuje Charlie/

Pod producentskou taktovkou Petra Fialy (MŇÁGA A ŽĎORP) vzniklo stejně jako předchozí dvě i dílko nejnovější. Zde mu navíc vydatně sekundoval Petr Slezák, který s kapelou spolupracuje taktéž od nahrávání prvního alba „Brutální všechno“. VYPSANÁ FIXA se i na „Kráse nesmírné“ drží svého kopýtka a rozehrává zajímavou partii v teritoriu jejich fiktivního města San Piega (ve skutečnosti Pardubice), plného nejrůznějších budov, barů a jiných lidských skladišť. V tomto městě znovu dochází k zajímavým situacím, popisovaným jakoby reflexivně, vzpomínkovou formou, někdy i s lehkým nádechem surrealismu. Přestože album startuje dvěma svižnými nářezovými kousky a sice „Tančírnou“ a „Komikem Lobotomikem“, je oproti dvěma předešlým více melancholické. To je zejména slyšet v písni „Snídaně z elektřiny“. Tato skladba zcela určitě patří k těm povedenějším a řekl bych i originálnějším na novince, a to hlavně díky podkreslení životem znaveného vokálu komorními smyčci, které dodávají písni atmosféru skutečné myšlenkové zimy. Jakoby se zde VYPSANÁ FIXA při komponování nechala inspirovat právě pesimismem Petra Fialy z MŇÁGY A ŽĎORP.

…Během nekonečný zimy byl uzavřen v juke boxu,
snídaně byla z elektřiny k obědu se nedalo dýchat…

V San Piegu dobrý ráno, „…ještě tak mrazivý, že ano?“
Ýmo si přes hlavu přetáhl svetr a objednal si kakao.
Bylo tak správně sladký, těšil se až mu ho podají,
U protějšího stolu seděli malíř a kouzelník.
/Snídaně z elektřiny/

Pro mne je „Krása nesmírná“ o trochu slabším nástupcem předchozího téměř dokonalého alba „Bestiálně šťastní“. Tím hlavním důvodem je o trochu méně povedených skladeb. Avšak na druhou stranu jsou zde dvě, které řadím k absolutnímu vrcholu tvorby pardubických. Jmenovitě to jsou „Odraz slunce v karaoke“ - svižná skladba s pestrou kytarovou výstavbou, vtipným textem a nepřeslechnutelnou melodií a pak zejména nádherná poetická věcička „Samurajské meče“, při které z té nostalgie musí citlivějšímu posluchači naskočit zákonitě husí kůže.

Začal zpívat Modern Talking v karaoke baru U modrýho papouška.
Yperitky zpozorněly, „Co je to za magora? Co je to za kolouška?“
Seděla tam taky Ute, holka na výletě z východního Berlína.
Tvářila se pobaveně, „…super karaoke…“, nebyla to fašistka.
/Odraz slunce v karaoke/

Dalšími povedenými písněmi jsou „Robinson“, libující si ve svém vlastním světě, bezstarostná hymna z kapelové dodávky „Jak bubnuje Charlie?“ a infantilní „Meloun“. Zbytek se však pohybuje někdy v lepším („Krása nesmírná“, „Francouzska zpívá chanson“), jindy zas v bezvýrazném („Krabice“, „Mažoretka“) průměru.

Milena si doma zabalila, chvíli to trvalo, ale nebyla to dřina.
Milena si doma zabalila, její ségra punkerka jí řekla: „Ty jsi dylina!“
Milena si doma zabalila, chvíli to trvalo, ale nebyla to dřina.
Milena si doma zabalila, její ségra punkerka jí řekla: „Pamatuješ si jak jsi mi sežrala meloun?“

VYPSANÁ FIXA se za uplynulou pětiletku vypracovala na jednu z nejpilnějších koncertních stálic na české klubové scéně. A o to větší radost mi dělá fakt, že tato kapela okolo zpěváka, kytaristy a hlavního textaře Márdího (týpek, který vypadá neustále jakoby byl myšlenkově úplně nebo alespoň na půl nohy mimo tento svět) nás i na třetí desce v tak krátké době atakuje novou zásobou povedených skladeb. Stylově již dávno nejsou tou hospodskou kapelou opěvující odkaz Kurta Cobaina, ale definitivně svojskou formací kombinující poetický post punk s moderními indie kytarovými postupy. Kdo nezažil jejich energické koncerty neuvěří, že právě zde by mohla vězet budoucnost českého big beatu.