TRIVIUM mají všechny předpoklady pro to, aby se stali sezónní senzací. Věkový průměr kolem sladkých dvaceti, kořeny v zemi neomezených možností, silný label za zády, na kontě album, které se přesně vleze do dobového vkusu. Zdá se vám to jako pohádka? Inu, doprovodný příběh desky „Ascendancy“ má tak trochu ráz americké báchorky pro dospělé snílky, hudba samotná však rozhodně nijak pohádková není.
V každé době, v každém hudebním žánru existuje cosi, co se v přesně určeném časovém úseku dobře prodává, po čem je poptávka, co se vyplatí. Říkejme tomu třeba „trend“. Kapely, které tento „trend“ produkují, vytvářejí v hudební řečišti silný proud, tzv. mainstream. Proč tak zeširoka? Snad jen abych vysvětlil svůj pohled na Amíky TRIVIUM, kteří svým druhým albem zabrali a já se nemohu zbavit dojmu, že to není ani tak díky kvalitě, jako spíš díky dokonalé trefě do okamžitého posluchačského vkusu.
Mixování všeho se vším se nosí a v metalu tomu není jinak. Silná skupinka severských kapel (SOILWORK, DARK TRANQUILLITY, IN FLAMES) se k výrazu prodrala léty poctivé práce a vývoje, mladé štiky jako DISSILUSION a TRIVIUM mají práci o dost snazší. A zejména druzí jmenovaní si ji nikterak nekomplikují. „Ascendancy“ je našlapaná a brilantně vyprodukovaná hudební kolekce (Andy Sneap prostě svému řemeslu rozumí), která vychází z tradice brutální severské melodiky (AT THE GATES a výše jmenovaní následovníci), přimíchává trochu nu-metalové sveřeposti a zpěvnosti a rozjasňuje se v heavy metalových hrátkách s melodií. Výtečně disponované těleso má nepopiratelnou energii a upřímnost, kterýchžto atributů si na albu velice cením. Skladby odsýpají v převážně rychlém tempu, riffové sekačky střídají líbivá dvojsóla, které dvojka Heafy-Beaulieu zvládá s velkou vervou a lehkostí. První jmenovaný dává k dobru i svůj vokál, který je v rámci žánru naprosto průměrný – klasický severský vyřvávák, kombinovaný s nepříliš jistým čistým vokálem. V porovnání se špičkou (Stanne, Strid) zaostává o koňskou délku.
Faktem je, že album překvapí až trackem „Dying In Your Arms“, což je velice slušná pop metalová hitůvka, kde konečně chlapci nacházejí aspoň unci svojského výrazu, podle kterého bychom je v budoucnu snad mohli identifikovat. Ostatní skladby nejsou špatné – mají dobré melodické nápady i dynamické pasáže, ale chybí jim ono těžko popsatelné cosi, co z dobře poskládaných klišé dělá výbornou skladbu (mladíkům DISILLUSION například toto cosi nechybí). Materiál „Ascendancy “ je chytře poskládaný, výtečně zahraný a ještě lépe nazvučený zábavní artikl, kterému se ale po líbivým zevnějškem nedostává duše. Tudíž jsem po chvíli užívání si slušných melodií začal pomalu ale jistě nudit a nenašel jsem takřka nic, čím bych definoval VÝRAZ kapely, čím bych v sobě dokázal evokovat aspoň zlomek atmosféry a depeše, kterou mi chtějí američtí molodci předat. Nakonec nad vším pozitivním převážil pocit deziluze ze skladeb, které jsou sice zkomponovány z dobrých nápadů, ale ucelenosti a spojitosti se jim jaksi nedostává.
Nepochybuji o tom, že se TRIVIUM budou líbit. Pro mne ale nejsou ničím víc, než platinovou blondýnkou s dobře udělanými silikony... Dá vám, bude se vám to líbit, ale ráno si nebudete pamatovat víc než příchuť umělotiny. Alespoň já to tak cítím.