OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak se zdá, že americká brutal death metalová scéna ještě ani zdaleka neřekla své poslední slovo. Reminiscenci zlatých časů s pořádnou dávkou agresivní progrese, jdoucí ruku v ruce s výtečnou instrumentalitou, nám nyní předkládají zámořští ORIGIN. Tříletá pauza od vydání posledního alba předznamenala návrat vskutku ve velkém stylu.
Agresivní, brutální a rychlá death metalová nahrávka v dnešní době zřejmě už nikoho jen tak neohromí. Hranice smrtonošské brutality jsou už dávno tak daleko, že se jim mnozí ani jen nepřibližují. O to více uznání si však zaslouží ti, kterým se to podaří a hlavně ti, jenž ji svojí tvorbou dokonce překračují. V případě „Echoes Of Decimation“ se jedná o zcela anihilační hudební kolotoč, který dle mého ORIGIN katapultuje do popředí pelotonu těch nejagresivnějších kapel současné US brutal scény.
Pochopitelně, že s prvoplánovou brutalitou se už dnes může jít každý bodnout. O kvalitě nahrávky, krom zničujícího nasazení, rozhodují hlavně přidané hodnoty, jakými jsou její instrumentální provedení a schopnosti kapely sladit tento chaos v jeden organický kompoziční celek. Obojího nám ORIGIN nabízejí přehršle. Jejich skladby jsou strhující hlavně díky schopnosti kapely zahrát své party ve skutečně vysoké rychlosti. Jednotlivé riffy se valí s intenzitou meteorického roje, na jehož konci je jen zkáza a pustota. Není žádné zpomalení, žádné vydechnutí, nic, jen chaos, nespoutanost, agresivita a nepředvídatelnost. I chaos však má svůj řád, což v tomto případě znamená velice čitelné vyznění nástrojů, včetně výtečných bicích a skvělého srozumitelného vokálu Jamese Leeho, střídajícího hned několik hrdelních poloh. Fakt, že poslech podobně laděné muziky může velmi lehce sklouznout do posluchačského stereotypu si očividně uvědomovali i samotní ORIGIN. Stopáž nahrávky kolem 27 minut a hlavně snaha o co nejvariabilnější zvukové dřevorubectví, kdy každá skladba je doslova prošpikovaná různými sypačkami, klepačkami a změnami temp, vám nedovolí, abyste se během poslechu nudili.
Po předloňské nahrávce DECREPIT BIRTH máme opět co dělat s po všech stránkách skvělou death metalovou nahrávkou americké školy, která snese ty nejpřísnější měřítka. Kompozičně výborně zvládnutá hudební brutalita s maximální intenzitou a výtečnými instrumentálními výkony. Popravdě, očekává snad někdo více?
CD k recenzi poskytli Day After records
Americká death metalová brutalita v plné síle. Moderní, natlakovaná, rychlá a zničující kolekce od mistrů svého oboru.
8,5 / 10
Paul Ryan
- kytara
James Lee
- vokály
Clint Appelhanz
- kytara
Mike Flores
- basa
James King
- bicí
1. Reciprocal
2. Endless Cure
3. The Burner
4. Designed To Expire
5. Cloning The Stillborn
6. Staring From The Abyss
7. Amoeba
8. Debased Humanity
9. Echoes Of Decimation
Chaosmos (2022)
Unparalelled Universe (2017)
Omnipresent (2014)
Entity (2011)
Antithesis (2008)
Echoes Of Decimation (2005)
Informis Infinitas Inhumanitas (2002)
Origin (2000)
A Coming Into Existence (demo) (1998)
Datum vydání: Úterý, 15. března 2005
Vydavatel: Relapse Records / Day After
Stopáž: 26:29
Produkce: ORIGIN, Clinton Appelhanz & Robert Rebeck
Studio: Black Lodge Recording Studio
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.