„Challenger“ je další z nepříliš početné řady nahrávek aspirujících na redefinování pohledu nezainteresovaného posluchače na hudební odnož zvanou hardcore. Hudebním neposedům KNUT byla klasická hardcoreová škatulka příliš těsná už na devastujícím albovém předchůdci „Bastardizer“ (1998), ovšem na své další nahrávce dávají svým choutkám absolutně plnou moc, čehož důsledkem je vznik této kolekce plné nekontrolovatelného šílenství a pocitů odlidštěnosti.

Ačkoliv první půle alba ještě jasně ukazuje na ryze hardcoreovou minulost kapely, nikterak však nezapírá progresivní cítění těchto Švýcarů. Ve středním tempu odehraný úvod první skladby „Whacked Out“ je však zanedlouho vystřídám nespoutaným živelným masakrem zničující intenzity. Tvrdě a zdánlivě zmatečně riffující kytary navozující schizofrenní pocity, z jejichž zvuku se jako tonoucí se člověk zoufale volající o pomoc tlačí dopředu nepříčetně naléhavý vokál. Neustálé a mnohokráte zcela nepochopitelné změny tempa nedovolují ani chvilkovou ztrátu posluchačské koncentrace. Zvolňující momenty nejsou ničím jiným, než velice důmyslným chytákem, kterému nebohý posluchač naletí, aby byl vzápětí další riffovou palbu nekompromisně rozmetán na malé kousky.

KNUT však nejsou jen hudební drtičkou lidských myslí, ale ve svém rejstříku mají i další rafinované zbraně. Tu nejtěžší, a to doslova, vytáhnou ve skladbě s pořadovým číslem 6 - „H/Armless“. Ačkoliv sám sebe řadím do skupiny otrlých posluchačů, prvotní moment překvapení, který tato kompozice nabízí, dokonale zaskočil i mně. Neuvěřitelně těžkotonážní pomalá skladba postavena na primitivních základech obsahujících jednoduchý a velice hutný kytarový riff s nasamplovanou smyčkou v pozadí a pochopitelně uřvaný vokál, působí jako těžký emocionální direkt. Zkáza, nenávist a zmar ve zhudebněné podobě!

Přestože je v poslední době progresivní hardcoreová scéna doslova rejdištěm podobně chaoticky a ponuře znějících kapel (vzpomeňme například výtečné americké zvukové špinavce BREATHER RESIST), ční KNUT s touto nahrávkou vysoce nad již tak kvalitativně vysokým průměrem této žánrové odnože. Jejich hudba je jako dnešní svět. Nelítostná, někdy nepochopitelná, jindy zase plná zloby a nenávisti... A přesto nás žití v něm moc a moc baví...