Američtí huliči CEPHALIC CARNAGE zase jednou navštívili Prahu a kromě marihuánového oparu po sobě nechali i velmi dobrý dojem z jejich povedeného vystoupení. Při tomto představení jim sekundovala stylově pestrá dvojice zástupců domácí scény, kteří se rovněž nenechávali zahanbit a jejich snaha být důstojným předskokanem výtečných Američanů se neminula účinkem.

Pražští KOMBUCHA (jak poetický název pro kapelu i nápoj nevalné chuti) dávají o sobě v poslední době dosti vědět. Mladá šestice se do toho pustila skutečně s vervou a ačkoliv svým zběsilým pódiovým projevem nedokázala strhnout ještě poněkud statické fanoušky, zanechala vcelku pozitivní dojem. Jejich chaoticky znějící mixtura grindcore, metalu a hardcore sice nikterak nezapře vlivy podobně znějících kapel hlavně ze zámoří, ale dává tušit určitý příslib do budoucna. Tento proud je hlavně v poslední době dost v kurzu, a tak bude tedy zajímavé sledovat, jakým způsobem do jeho formování a dalšího směřování promluví právě KOMBUCHA. Z domácí scény neznám moc podobně znějících kapel. Napadají mě snad jedině zlínští GOSPELL OF THE FUTURE.

Východočechy !T.O.O.H.! jsem měl zaškatulkované hlavně jako grindcoristy a ačkoliv mne jejich tvorba vždycky míjela, byl jsem jejich soundem poměrně překvapen. Místy mi totiž přišli jako 80’s thrash metal inferno revival, což nemyslím nikterak hanlivě. Sekané riffy prokládané klasickými a instrumentálně dobře zvládnutými sóly, tvořily podklad pro Humanoidův ječák. Typické texty plné oplzlostí a morbidního humoru patří k této kapele asi stejně jako žvásty o demokracii ke komoušovi a v globále i přes na můj vkus značně archaické vyznění hudba !T.O.O.H.! prostě funguje.

Cephalici se však rozhodli nenechat nikoho na pochybách, kvůli komu že to měřil cestu do Klánovic. Ano, jejich vystoupení bylo opět, jako už několikrát v minulosti, když zavítali do našich končin, vynikající. Kapelu kromě kvalitního repertoáru, který umí náležitě prodat i při živém vystoupení, zdobí taktéž vřelá komunikace s publikem. Hlavní roli měl v tomto směru vokalista Lenzig Leal, který kromě neustálých děkovaček nezapomínal ani na průpovidky o kouření, kteréžto je očividně jedním z (nejen) jeho smyslů života.

Našlapaný set byl dost výrazně tvořen starší, divočejší tvorbou, avšak ani výtečná novinka „Anomalies“ nezůstává opomenuta a zaznívá z ní několik skladeb. Stoner rockové a místy snad až klasicky hardrockové kytarové vyhrávky a vokální linky tvoří výborný kontrast ke grindujícím sypačkám a tato zdánlivě neslučitelná kombinace v provedení vypečené coloradské pětice zní naprosto přirozeně a počertech dobře. V pauzách mezi jednotlivými písněmi zní různé místy až komicky znějící nasamplované motivy, které ještě více stupňují očekávání dalších válů. S vokálními party Lenzigovi vypomáhá i „očírovaný“ basák Jawsh Mullen, který si v jednom momentě neváhá odskočit z pódia a zahrát si chvíli mezi fanoušky, byť mezi ním a davem zůstala kovová bariéra.

Nebyli jsme ukráceni ani o podařený přídavek, jehož první skladbu CEPHALIC CARNAGE odehráli ve slušivých black metalových maskách a s obligátními hřeby na rukou. Mnozí si jistě vzpomněli na nedávné vystoupení norských GORGOROTH na témže místě a nepochybně si oba momenty srovnávali. Tak schválně, kdo z tohoto souboje vyšel jako vítěz? ... Myslím, že větší než malé množství srandy jsme si užili v obou případech.

Menší nedostatek jinak výtečného setu bych viděl v možná příliš silném zvuku, na kterýžto si stěžuji snad pokaždé. Ovšem nutno podotknout, že se jednalo o jeden z lépe ozvučených klánovických koncertů. Čert to vem! Hlavně, že byl pořádnej rock and roll a taky, že nám to hulení tak chutná!