Vydavatelství Élysion jsem měl vždy spojené s poněkud jinými žánry než je HC, takže mě vydání kotouče ostřílených pěšáků LIKE FOOL hrdě nesoucích již deset let nad hlavou zástavu hard-coru poměrně překvapil. Na novince s názvem „Pusťte nás dál“ skupina slibuje porce našlapané energické hudby, která není ani oldschool, ani se nesnaží stavět na momentální popularitě nu-metalových trendů.

Hned na začátku mě navnadilo poněkud etnické intro, po němž jsem předpokládal nějaké zajímavé genetické experimenty s tvrdým kytarovým fondem a world music. Ničeho takového jsem se však nedočkal. První písnička kolem vás příjemně a svěže prosviští, kytarové masivy rozsekávají úderné bicí se stejnou bravurou jako nejostřejší sekáček teleshopingového vévody Horsta libové maso. Již při druhé se však začíná dostavovat určitý pocit stereotypu, který narůstá až do doby, kdy vás ne příliš humorný hudební vtípek s názvem „Sojka Dvojka“ vytrhne z letargie. Poněkud nudné aranže vás velmi rychle ukolébají a otupí vaše vnímání, takže po krátké chvilce vám myšlenky odlétnou do dáli a hudbu vnímáte pouze jako hlukovou kulisu. Na celém „Pusťte nás dál“ v podstatě neexistují místa, která by signalizovala, že se ve skladbě děje něco důležitého. Nic co byste si neměli nechat ujít. Čestnou výjimkou je devátý track jenž nese jméno „D.M.O“ a poslední věc „Vzpomínky“. Ale i zde si musím odmýšlet atribut, který u hodonínských LIKE FOOL funguje jako obrovský balvan táhnoucí jejich loďku směrem ke dnu. Tím je zpěv. Nemastný, neslaný, unylý a velmi plochý výkon pana zpěváka Jara Němečka postrádá zajímavou barvu, v melodických pasážích působí velmi neuměle a z velké části se skládá z pouhého naléhavého odříkávání hraničícího s křikem. Se zpěvem úzce souvisí i texty, které mi v ledačems připomínají poetiku kapely ŠKWOR. Skupině by rozhodně prospěla výměna na postu zpěváka, mnohokrát jsem si říkal, že kdyby nástroje byly trochu propracovanější a vokál absentoval zcela, vůbec by to nevadilo a výsledný dojem by byl o několik tříd výš. S tak unylým a sterilním arsenálem v hrdle zpěváka mají LIKE FOOL ve svých řadách brzdu, která je o mnoho dále nespustí a je to škoda, neboť instrumentálně se u nich zárodky zajímavých nápadů rozhodně najdou.

V „Pusťte nás dál“ tedy můžete najít hard-core jemně poprášený metalickým prachem a solidními instrumentálními výkony, nicméně na zahraniční matadory metal-core scény tento materiál ani zdaleka nemá. Jak energičností, úderností, tak hlavně rozpačitým a poněkud oldschoolovým vokálem, který strhává skupinu do podprůměru. Velké plus celého kotouče je zvuk, pocházející ze studia Šopa v Lipově, který se vskutku vydařil. Vlastně musím konstatovat, že z této nahrávací manufaktury jsem se ještě nesetkal s žádným zvukovým zmetkem, naproti tomu booklet „Pusťte nás dál“ vykazuje známky uspěchanosti a rozhodně na něm příliš profesionality nenajdete.