INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvláštne to časy, keď sa počúvanie kedysi príjemných a jemných melódií mení v dôsledku ich fabrikácie podľa požiadaviek trhu pre jednotlivé cieľové skupiny konzumentov predovšetkým s vidinou vysokých ziskov vydavateľstiev na utrpenie a účinný prostriedok k rýchlemu vzkypeniu žlče. Hudba a jej tvorcovia sú už dávno degradovaní do úlohy tovaru, ktorý viac než s krásou a estetikou paktuje s chladným kalkulom. Krásu a estetiku potom možno nájsť presne na opačnej strane barikády, v na prvé počutie obyčajnom hluku, v drsnej a neučesanej poézii ostrých zvukov ako u veteránov UNSANE, ktorí po siedmych rokoch tvorivej pauzy od posledného počinu „Occupational Hazard“ konečne prichádzajú s novým albumom. Pravda, pred dvoma rokmi ešte vyšla výstižne nazvaná reprezentatívna výberovka „Lambhouse“ obohatená aj o DVD s vizuálnym materiálom v podobe všetkých ich klipov.
Newyorskému triu zurvalcov novinka „Blood Run“ vychádza vo všetkých smeroch veľmi dobre a 11 zásekov je po okraj naplnených chorobnými riffmi, živelnou surovosťou a ubíjajúcou ťaživosťou, to všetko v tradične poriadne špinavom zvukovom balení. Neustále opakované a podľa potreby gradované husté „melodické“ riffy s cez efekt hnaným prejavom krikľúňa Chrisa Spencera, rytmika tvorená bublajúcou podladenou basgitarou Davea Currana a nikam sa neponáhľajúcimi ale razantnými údermi Vinnieho Signorelliho (bývalý člen zaniknutej klasiky SWANS) nedávajú ani na chvíľu nadýchnuť a tlačia na hrudný kôš ako vrecia piesku. Pritom je úplne jedno, či počúvate intenzívnejšie tortúry typu „Release“, „Make Them Prey“, „D Train“ alebo ťažkopádne veci s pomalším kolotočom gitár ako úvodná lisovačka „Backslide“ alebo miestami zachádzanie až do brutálneho blues na spôsob neworleanských kapiel ako napríklad EYEHATEGOD (vzdialene aj all star projekt DOWN), ktorých staršiu produkciu mi súčasný UNSANE pri počúvaní „Blood Run“ neraz pripomenul vo veciach nesúcich sa v podobných polohách ako „Hammered Out“, „Anything“ až „Recovery“ (v jej úvode je podoba s EYEHATEGOD snáď najvýraznejšia, len UNSANE znejú tradične rockovejšie). Názov záverečnej „Dead Weight“ celkom vhodne popisuje charakter tvorby tohto tria a zároveň ide o asi najťahavejšiu záležitosť albumu.
Snáď jedinou nevýhodou „Blood Run“ je príležitostný nábeh k určitej (možno zámernej) monotónnosti a menšia „objavnosť“ tohto albumu – UNSANE jednoducho vydali ďalší kvalitný album hodný svojho mena. Na druhej strane si pri počúvaní tohto albumu prídete na pocit ťažko opísateľnej skutočnosti, typický pre podobne živelné záležitosti a nevyhnutná je aj počiatočná potreba trpezlivosti a sústredenia pre preniknutie nepriepustnou hradbou hluku k slastnej poézii surovej krásy. Hrubosť, intenzita a deštruktívna tvrdosť – moje srdce patrí tomuto hluku.
CD k recenzi poskytli Day After records
11 zásekov po okraj naplnených chorobnými riffmi, živelnou surovosťou a ubíjajúcou ťaživosťou, to všetko v tradične poriadne špinavom zvukovom balení - UNSANE vydali nový album.
8,5 / 10
Chris Spencer
- spev, gitara
Dave Curran
- spev, basgitara
Vinny Signorelli
- bicie
1. Backslide
2. Release
3. Killing Time
4. Got It Down
5. Make Them Prey
6. Hammered Out
7. D Train
8. Anything
9. Recovery
10. Latch
11. Dead Weight
Wreck (2012)
Visqueen (2007)
Blood Run (2005)
Lambhouse (2003)
Occupational Hazard (1998)
Scattered, Smothered And Covered (1995)
Total Destruction (1994)
Peel Sessions EP (1993)
Singles, 89-92 (1992)
Unsane (1991)
Datum vydání: Úterý, 26. dubna 2005
Vydavatel: Relapse Records / Day After
Stopáž: 43:47
Produkce: Joel Hamilton & UNSANE
Studio: Studio G, Brooklyn, NY
Už jen letmý pohled na obal a vnitřek bookletu novinkové desky new yorskského tria dává tušit, že tohle bude velmi těžce stravitelné sousto. Tato kolekce jedenácti neurvalých a doslova nervydrásajících songů plných zvrácených riffů a neurotického vokálu jen dokazuje, že ze špíny jednoho z největších velkoměst světa vylezla už nejedna skvělá krysí sebranka.
koncert je sranda a deska taky vcelku dobrá..
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.