Lesostepi vysušené thrashové pustiny s kořeny zapuštěnými do abrasivní půdy metalové historie dnes oživují mnohé reuniony a lákají i zavedené nebo čerstvé akvizice neothrashové vlny. Ty tam jsou časy nervózního tápání, doby kdy thrash vyhníval v ochabujícím zájmu a ztraceno v čase je také období nesmělých i brutálně razantních pokusů vybřednout z opakování tradičních vzorců a obohatit metalovou scénu. Na mnohé skupiny, které se začátkem devadesátých let pokoušely vnést do „trhavého“ stylu čerstvý vítr se již zapomnělo nebo jsou zasunuty kdesi v pozadí zájmu dnešních fanoušků. A za jednoho takového „ztracence“ v čase by se dalo považovat i album „Odium“ Němců MORGOTH.

Na scénu skupina vstoupila už v osmdesátých letech a jejich debut „Cursed“ z roku 1991 byl typickým deathovým albem. MORGOTH jako by se však nehodlali zařadit do houfu skupin parazitujících na v té době populárním stylu, vykročili tak trochu proti směru času a na následovníkovi „Odium“ už svůj projev zatlačili do převažující thrashové roviny. Měl to být jasný signál, že skupina má touhu se vyvíjet, navíc směrem který ignoruje trendy a zdánlivě přirozené směry vývoje. Však také MORGOTH nikdy nebyli proslavenou skupinou a na pozdější tvorbu představující podivný mix technothrashe s ambientem kouká dodnes spousta lidí skrz prsty. Přesto si tahle skupina minimálně pro svůj zajímavý projev pozornost zaslouží.

Jestliže úvodní skladby alba „Odium“ představují klasický thrash vzor SLAYER, zbytek už je těžké nějak jednoduše a především souhrnně popsat. Samozřejmě se projevují i deathové kořeny, například v hutně nepřekombinované „War Inside“. Hlavní osobitost alba je však v deformování a špinění thrashových mustrů dalšími vlivy a zvukovými excesy. Už ve třetí skladbě „Submissin“ se projevuje snaha vybřednout z obehraných thrashových klišé a skloubení až doomové náladovosti s ostrým riffováním vyznívá ve výsledku značně neotřele. Přičteme-li k tomu přesnou i když zvukově „tupou“ rytmiku bicích, dostáváme hodně zajímavý kousek. Následná „Under The Surface“ naopak zaujme zvláštní, až studeně cyklickou podobou. Nebýt typicky thrashového vokálu, dalo by se mluvit o příbuznosti s pojetím nastupujících technothrashových skupin. Pátá skladba tuhle tendenci už jen potvrzuje, když i vokál spadne do hlubší polohy a zasekávané riffy povětšinou kopírují neuspěchanou rytmiku, takže jediné co dává skladbě živočišnost jsou akustické mezihry a bohaté kytarové vyhrávky. Nejvýraznější sklon k experimentování se projevuje až v samém závěru alba, druhá část skladby „Golden Age“ představuje odklon do až temně technokraticky pojatých plazivých smyček podpořených strojovým tlukotem bicích, což se stalo tak typickým rysem pro pozdější industriálem načichlou éru kapely. V závěrečné „Odium“ pak opět najdeme doomovou náladu v pomalejší instrumentálce postavené na paradoxně harmonických disonancích kytarových akordů, které jsou postupně ozvláštňovány mnohými „poruchami“ rytmu i zvukovými praskoty, aby vše nakonec zaniklo ve svistotu syntetických zvuků.

„Odium“ je v podstatě album hledající východisko z krize, ve které v té době thrash byl, a je pozoruhodné tím, že nekráčí od thrash metalu jedním výrazným směrem, ale při zachování základních atributů stylu se snaží do této hudby naroubovat vícero vlivů za účelem thrash obohatit, nikoli od něj utéci jako od páchnoucí mršiny, jak to často prováděli mnozí jiní.

PS: Těm co by se s MORGOTH rádi jen tak povšechně seznámili je možno doporučit kompilaci „The Best Of MORGOTH 1987 - 1997“, kterou letos nutno připsat k dobru labelu Century Media. Slabinou této kompilace je bohužel skutečnost, že z posledního alba „Feel Sorry For The Fanatic“ jsou zde zastoupeny ty nejméně zajímavé a k typickému thrashi nejvíce se blížící skladby a je tak úplně opomenuta ona expresivnější až experimentátorská část tvorby koketující s ambientem.