OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhá řadovka bývá v mnoha případech rozhodující v identifikaci kapely a utvoření si názoru na to, jestli ta je ochotná posunout svůj výraz oproti prvotině jiným směrem nebo naopak setrvat na svém a na každé dalším albu omílat obehraný model. Americká „superskupina“ AUDIOSLAVE, kterou tvoří tři čtvrtiny RAGE AGAINST THE MACHINE ve spojení s vynikajícím zpěvákem již dávno rozpadlých SOUNDGARDEN Chrisem Cornellem, zatím patří do té druhé kategorie, neboť „Out Of Exile“ oproti debutu příliš novinek nepřinesla. Naopak se mi zdá jakoby energie a intenzity o trochu ubylo.
Když jsem poprvé spatřil obal alba, na kterém se nachází ne úplně klidná mořská pláň, evokující ve mně pocit očekávání brzkého probuzení nespoutaného živlu, byl jsem si téměř jist, že album bude překypovat obrovskou energií a že půjde o vše bořící zvukovou masu. Z tohoto pohledu byla má první zkušenost s „Out Of Exile“ rozčarováním. Ne, tak hrozné to úplně nebylo, album zkrátka jen má očekávání objevu nových horizontů a obzorů hard rocku nenaplnilo. AUDIOSLAVE to zkrátka nebudou mít u mně lehké v takové konkurenci skvělé muziky, která vychází zrovna letos.
Jak už jsem v prvním odstavci naznačil, „Out Of Exile“ je stylově shodnou deskou s tři roky starým debutem. S tím rozdílem, že první deska na mě působila jaksi komplexněji. Z celkového pohledu obsahoval debut vyrovnanější materiál s menším počtem hluchých míst a intenzivnějším zvukem, který vykazoval větší dávku živočišné energie. Oproti tomu se na aktuálním desce nachází několik perliček výrazně převyšujících zbytek nahrávky. Největší hitovkou v celé krátké historii AUDIOSLAVE je zřejmě pilotní singl „Be Yourself“ kde kapela vstupuje do jemnějších vod skrze určující vzdušný kytarový motiv a povedený refrén. Titulní skladba i úvodní „Your Time Has Come“ si nic nezadají s nejlepšími momenty prvotiny. Moderní syrový rock z Kalifornie byl a nadále je mojí parketou, procítěný zpěv Chrise Cornella mi taktéž vždy dokázal učarovat, ale co je to platné, když postupem času nahrávka ztrácí na svojí intenzitě. Přijde mi, že kapela některé skladby složila jen proto, aby naplnila předepsanou minutáž. Když si vzpomenu na plamenný Chrisův projev z dob SOUNDGARDEN nebo sirotčího projektu TEMPLE OF THE DOG je mi skoro až smutno z toho, jak se zde AUDIOSLAVE prezentují. Pryč je ten hlad i niterná potřeba po vytváření něčeho svojského, nového, vlastního, což bylo pro původní seattleské kapely z před 15-ti let tolik typické. Zde nacházím jen sterilitu, očekávatelnost a šablonovitost. Přiznávám, že RAGE AGAINST THE MACHINE jsem nikdy moc neposlouchal, ale i tato věhlasná formace 90-tých let dozajista vykazovala větší chuť po boji. Rozumějte tomu tak, že jde o velmi kvalitně ošetřený materiál, obhájený věhlasným producentem (Rick Rubin) vydaný silnou firmou (Interscope/ Sony Music), zahraný zkušenými borci, kteří si už svoje odehráli a dokázali. A právě to je největší kámen úrazu; AUDIOSLAVE jakoby skládali hudbu kvůli tomu, aby měli co dát na desku zaštítěnou věhlasnými jmény, ne protože by měli tolik touhy a potřeby po nahrání nových dosud neslyšených sdělení. To je slyšet z valné většiny skladeb na „Out Of Exile“ a jen fakt, že jde o moc talentované muzikanty, album udrží alespoň na hranici silnějšího průměru. Nemá cenu se tady rozsáhle rozepisovat o jednotlivých skladbách, které už tak velmi korespondují s předchůdcem, zkrátka najdeme zde pár dobrých, pár nijakých a jednu vynikající (již zmiňovaná „Be Yourself“). Tom Morello znovu pálí salvy syrových riffů ze své šestistrunky, rytmika šlape jak v době nejlepších časů RATM, Cornell znovu srdceryvně trápí hlasivky, ale chybí tomu všemu jedna důležitá věc - důvod.
AUDIOSLAVE tedy na své dvojce představují rutinně odvedenou práci. Už teď si dokážu představit jak bude kapela znovu v médiích prosazována. Bude se hovořit o superkapele jejíž členové mají za sebou toto i tamto, bude poukazováno na důležitost RATM i SOUNDGARDEN ve vývoji rockové hudby minulé dekády. A předpokládam, že jim to plno lidí sežere. Pro mne je „Out Of Exile“ jen reklamou nadhodnocené album bez větší hloubky, emocí i podstaty. Ideální pro snobské požírače hudebních senzací a americké milovníky come-backů zvučných jmen.
Stylově shodné album jako 3 roky starý debut. Méně energie, sterilita, očekávatelnost, šablonovitost, na druhou stranu největší hit AUDIOSLAVE – skladba „Be Yourself“. Značka zvučného jména bez větší podstaty.
6 / 10
Chris Cornell
- vokál
Tom Morello
- kytara
Brad Wilk
- bicí
Tim Commerford
- basová kytara
1. Your Time Has Come
2. Out Of Exile
3. Be Yourself
4. Does n ´t Remind Me
5. Drown Me Slowly
6. Heaven´s Dead
7. The Worm
8. Man Or Animal
9. Yesterday To Tomorrow
10. Dandelion
11. Numkber 1 Zero
12. The Curse
Vydáno: 2005
Vydavatel: Interscope Rec. / Sony Music
Stopáž: 53:00
Produkce: Rick Rubin
Sterilní a uspávací - tak by se dalo tohle album shrnout. Za mnohé popěvky a skladby by se nemusela stydět kdejaká středoškolská kapela a tak se dají zachránit jen a pouze přesvědčivým vokálem (i když i ten je hodně unuděný). Čekal bych víc, než jen tuhle rutinu, hranou s evidentní snahou nikoho neurazit a zachovat si přízeň co největšího počtu fanoušků nabalených na vcelku průměrný debut.
Zvučné mená a skúsenosti stojace za AUDIOSLAVE zaznamenali debutom celkom slušný úspech. Síce išlo o jednoduchú zlátaninu vzorcov, ktoré donekonečna točili RAGE AGAINST THE MACHINE, s Chrisovým vlastným a jedinečným (avšak rovnako sa od čias SOUNDGARDEN nevyvýjajúcim, čo bolo počuť aj na jeho sólovom počine) vkladom, celkový výsledok určite urobil dobre nejednému páru uší. V prípade dvojky som dúfal v osobitejší produkt a snahu vymaniť sa zo starej škatuľky. Žiaľ, nestalo sa tak a kvarteto s výraznou mediálnou tlačenkou vsadilo na istotu. Samozrejme sa aj tu opäť nájdu príjemné záležitosti a ako celok sa album bude dobre počúvať aj počas horúcich letných týždňov, mňa osobne mrzí maximálna predvídateľnosť jednotlivých postupov i štruktúry celého albumu - teda nulové prekvapenie a do uší bijúci kalkul.
Druhá deska Chrise Cornella a grungeových pokračovatelů AUDIOSLAVE mi bohužel připadá dost nevýrazná. Nic moc se většinou neděje, náznaky hitových ambicí zůstávají pouze v náznacích a tak zde nejsou pecky typu „Show Me How To Live“ z prvního alba. I vlastní emocionalita zůstává pouze vzdáleně načrtnutá a těžko se dostává blíže k posluchači. Z tohoto ohledu jsem nenašel žádnou kompozici, která by se vyrovnala třeba „Like A Stone“. Naopak většina materiálu je zcela plochá a pokud už se zjeví nějaké ty „hrbolky“, jsou to jen silikonem vyhnané vnady postrádající přirozenost. Druhé album AUDIOSLAVE musím bohužel zařadit mezi desky zcela průměrné.
slabsie ako jenotka, ale pre mna stale vybrony album...toto je novodoby rock
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.