Čas už mě dávno naučil nikdy se netěšit na nahrávky svých zásadních oblíbenců. Historie mě v tomto ohledu donutila spolknout již celou řadu poměrně hořkých pilulek, přehnaná očekávání často zůstávala nenaplněna a počáteční radost se mnohdy měnila v konečné zklamání. Ani četné vzkazky na internetu proklamující návrat NAGLFAR k jejich prvotině mi nedokázaly výrazněji zamotat hlavu. Přesto jsem byl naladěn velmi pozitivně, vždyť "Vittra" (1995) je debutové album jako víno a v kontextu švédského black/death metalu představuje i po deseti letech jeden z jeho naprostých vrcholů.

Za oněch deset let se mýtický koráb z nehtů mrtvých objevil v přístavu pouze dvakrát. Z jeho útrob byla ale pokaždé vynesena velice zajímavá kořist - v 98. to byla brutální blacková bruska "Diabolical" a o celých pět let později zase o trochu více melodičtější manifest "Sheol". Lákavý náklad byl vždy během několika málo okamžiků rozebrán, tučné měšce kupujících vyprázdněny a veškerá poptávka po kvalitním zboží zase na čas plně uspokojena. Není se však čeho bát, za pět let budou měšce znovu nabité k prasknutí a nábřeží plná koupěchtivých zvědavců. Jenže ona se sivá silueta přízračné lodi zjevila až nečekaně brzy, po dvou letech. Molo zeje prázdnotou, kupci mění své těžce vydřené zlaťáky za přízeň lehkých žen nebo raději vysedávají v přístavních krčmách hledíce tupě na dno prázdných sklenic... nikdo z nich příjezd vzácných hostů neočekával.

My se však nezachováme jako hýřivá sebranka, s radostí opustíme klíny vilných dívek a sejdeme se podívat dolů do přístavu, jaký že náklad nám to tentokrát NAGLFAR přivezl. Po detailním prozkoumání skladiště s úlevou zjišťuji, že náš koráb skutečně nabral kurs ke své kultovní prvotině. K břehům debutového klenotu "Vittra" sice ještě několik mil chybí, leč hymny jako je úvodní "The Swarm Of Plagues" nebo "And The World Shall Be Your Grave" jeho kvality nebezpečně atakují. Jediným negativním slovem které mě ve spojení s "Pariah" nejčastěji napadá, je ukvapenost. Ano, NAGLFAR nedávno přešli pod křídla větší firmy (Century Media Records), čili bylo záhodno co nejdříve se uvést nějakým tím novým materiálem. Nepřísluší mi spekulovat, zda se tak stalo spíše pod tlakem vydávajícího labelu, nebo sama kapela chtěla zlomit prokletí a konečně vydat novou nahrávku ve "standardním" intervalu (za poměrně velké pauzy mezi řadovkami švédů většinou mohla špatná práce firem). Každopádně musím poznamenat, že rok času zrání by "Pariah" rozhodně neuškodil, ba naopak, možná by v konečném výsledku přinesl album, které by za dalších deset let znamenalo to, co dnes znamená "Vittra". Díky oné uspěchanosti tak najdeme v nákladovém prostoru naší ponuré bárky i několik naprosto průměrných kousků, které poněkud kazí výsledný dojem (jmenujme třeba "Spoken Words Of Venom"). Naopak velmi pozitivně hodnotím vskutku mrazivý sound z tradičního útočiště Ballerina Studios i "nenávistnější" projev nového frontmana Kristoffera W. Oliviuse, jemuž uvolnil svůj post zakládající člen Jens Rydén (přednost před syčením do mikrofonu dostalo dokončení studia grafiky).

Závěrem konstatujme, že návrat NAGLFAR do melodičtějších vod byl korunován úspěchem, není to sice úspěch absolutní, ale na udržení pozice jednoho z top stylových leaderů švédského black/deathu stačí bohatě. Velice příjemná a velmi poslouchatelná deska, pakliže kvartet do příště nic neošidí a zainvestuje všechen svůj potenciál, mohou se otřást v základech i kvality bájného počinu "Vittra". Hodně štěstí a síly v pažích na další plavbě!