OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pod ambiciózním kotlíkem s názvem NEGATIVE FACE se opět po sedmi letech rozžehl plamen, který dal tu správnou provozní teplotu opravdu rozličným ingrediencím uvnitř smíchaným. Dílo dokonáno, talíře s cejchem Elysion records jsou připraveny, takže hurá do fronty, nalijte mi a já jdu ochutnat! Nutno dodat, že pestrost není zastoupena jen v žánrových přísadách, které se na kotouči nazvaném „Stín“ vyskytují, ale rozhodně i v sestavě, kde se objevují jména jako Klára Kondelíková (LUS3), Michal Knotek (EROSION OF SANITY), Maťo Mišík (ANETA LANGEROVÁ BAND, ex-TATA BOJS) a mnozí další včetně Lubomíra Lipského, slavného to dědečka Matěje Lipského, hybné síly projektu NEGATIVE FACE, známého asi hlavně z ANHEAD. Jistě uznáte, že tato skvadra již vyspělých osobností je určitým příslibem nekonvenčního poslechu. V souvislosti s právě aktuálním CD „Stín“ mne napadlo přirovnání k dalšímu unikátnímu projektu naší tvrdě kytarové scény, který se honosí jménem DEMIMONDE.
Žánrově jde o počin mířící napříč hudebním spektrem. Od metalu, který je zastoupen v největší míře, přes rock, funky, pasáže mající jazzrockovou příchuť až k silně napoplým tendencím. Oproti DEMIMONDE jsou však kroky „Stínu“ poněkud méně rozšafné a cesta kterou si vybral, není ani zdaleka tak odvážná, temná a experimentální jako u „Mutant Star“. Jde sice o stylově poměrně značně košatou, nicméně místy i celkem přímočarou hudbu. I to má svoje kouzlo, není tu nouze o okamžiky, kdy na vás vykoukne i docela hezká melodie. Najdou se tu fragmenty, které znějí neotřele a zajímavě - například ve skladbě „Self“ spojení rovného dvoukopáku, hravého saxofonu oldschoolových klávesových sythů a growlingu. Zajímavým tahem v koloritu nahrávky je propletení angličtiny a jazyka českého v textech, přičemž velkým plus je úroveň textů v mateřštině. Ty nevykazují známky poetické brakovitosti, která na nás zírá z drtivé většiny rockových skladeb v jazyce domácím. Možná škoda, že není na CD českých textů o něco více.
Z hudebního hlediska jsem přesvědčen, že by podobně ambiciózně vyhlížející projekt přeci jen šlo ještě trochu vylepšit a dokořenit, hlavně co se týče aranžérské propracovanosti. Více si pohrát. Kytary jsou občas až bigbeatově přímé, stejně tak některé fragmenty rovně dusajících bubnů. Na druhou stranu chápu, že pak by si s velkou pravděpodobností NEGATIVE FACE vychutnalo jen několik hudebních gurmánů a částečně by se uzavřel prostor pro širší posluchačskou veřejnost. Jen malou poznámku bych měl k čistým vokálům Matěje Lipského, ono v murmuru se to ztratí, ale u čistých partů a recitací opravdu výrazně vyleze jeho těžkotonážní angličtina se silně českým přízvukem. Více k srdci mi přirostly ty vzdušnější a odlehčenější pecky, například bolestná pohodovka „Coolness Of The Moon“, či chladně hřejivá „The Winter“. Dalším plusem je to, že ačkoliv se na CD vyskytuje mnoho žánrů, nálad i nástrojů, materiál jako celek neztrácí na soudržnosti a nepůsobí jako dort, který ukuchtili pejsek a kočička ve svém domečku. Na jednu stranu jde tedy o opravdu barevnou a svým způsobem velmi zajímavou desku, ve které se mísí mnoho různých poloh, na stranu druhou, zde nenacházím větší množství té esence, která by mě nějak výrazněji vtáhla do světa „Stínu“, a to ani po opravdu důkladném naposlouchání. Opominout bych neměl velmi povedený booklet z dílny všeumělecky nadaného Maťo Mišíka (syna Vladimíra Mišíka), který má krom tohoto na svědomí i booklety skupin ŠKWOR, KURTIZÁN Z 25 AVENUE, či ŽLUTÉHO PSA.
Ambiciózně se tvářící projekt Matěje Lipského, který ve své široké náruči objímá mnohé - od death metalu po inteligentní popík. Škoda jen, že ve směru kterým míří, nejde ještě o kus dál.
7 / 10
Matěj Lipský
- kytary, flétna, growling, zpěv, baskytara
hosté:
Maťo Mišík
- sólová kytara
Láďa Kutiš
- saxofon
Jolana Borčová
- housle
Klára Kondelíková
- zpěv
Tereza Staňková
- zpěv
Michal Knotek
- bicí
Petr Maliňák
- klávesy
David Tlustý
- hammondky
Martin Jandourek
- bicí, bonga, perkuse, baskytara
Lubomír Lipský
- recitace
Zdeněk Šikýř
- moog
1. Stín
2. Self
3. Coolness Of The Moon
4. Light, Dark...
5. The Winter
6. The Blue
7. In A Whisper
8. Summer Time
9. With The Sand In My Eyes
10. Pán zrcadel
The Garden of Woshes (2009)
Stín (2005)
The Dance Of The Mournful Clown (promo) (1998)
In The Positive (demo) (1995)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Élisyon
Stopáž: 42:25
Produkce: Matěj Lipský
Studio: Hostivař
uff
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.