OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle partička už nějakou dobu kalí vody pražské scény. Svým koncertním řáděním si získala slušnou proslulost a už nejednoho z nás přiměla k volání po studiové nahrávce. Tož jsme se dočkali a máme tu promáč „Compound to Decay“. SARCOM naživo znamenají tříštivou bombu (třeba slyšet a vidět!), takže nahrávka vcelku potvrdila jejich pověst i to, že tihle Pražáci jsou další z tuzemských kapel, co můžou nabídnout slušnou porci brutálního death metalu.
Je fakt, že SARCOM spoléhá na osvědčené postupy klasických smeček jako jsou CANNIBAL CORPSE nebo MONSTROSITY, ale o žádnou bezduchou kopírku se nejedná!!! Kluci s přehledem vyřešili problém řady tvrdších kapel, to jest kterak skloubit brutalitu, údernost a rychlost s jistou dávkou melodičnosti, aby muzika nebyla jenom nátěr bez nápadů, originality a invence. Jejich skladby šlapou, SARCOM na tvrdosti nijak nešetří, ale zároveň předkládají zvukově pestrý materiál s výraznou melodickou linkou. Jejich muzika prostě kope, jede a nenudí! Hráči na strunné nástroje se činí až na hranici možností. Divoká smršť úderných riffů tu a tam proloží nějakou tou vyhrávkou, nájezdy či kratšími sólíčky, bicmenovi to taky sype o sto šest, ale čas od času všichni zvolní, aby si Pepa mohl pořádně vyřvat hlasivky a bylo ho přitom řádně slyšet. Jeho vokál je opravdu excellentní, ani sám Corpsegrinder by se za něj nemusel stydět!!! Pepík střídá smrtící chrapot s výše posazeným řevem o slušném rozsahu, to je pastva pro uši...
Na promu, jehož zvuková kvalita je až překvapivě slušná, je naštěstí jeho projev dostatečně vytažený, takže si ho můžete vychutat v celé kráse. Pět skladeb je kvalitativně vyrovnaných, jen intro k poslední z nich (Anal Fumes of Doctor Obese) moc nevezme, naturalisticky znějící projevy jedince stiženého dyzenterií, hm. To je ovšem vada spíše kosmetická... Textíky hoši do bookletu nedali, ale z dobře informovaných zdrojů vím, že SARCOM tvoří v duchu klasického gore, takže dál není co rozebírat. Závěrečná výtka – nahrávka je dlouhá dvacet minut, a to je kurevsky málo!!! Kdo to má pořád přetáčet na začátek...
9 / 10
1. Dispersion Of Flesh
2. Corpseater
3. Compound To Decay
4. Bloodbath
Compound To Decay (MC promo) (2000)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: SARCOM
Škoda, že nejsou aktivnější. Jedna z mála tuzemských kapel s opravdovým talentem.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.