Tak tu máme nový a v pořadí již třetí počin amerických HATE ETERNAL, skupiny Erika Rutana, bývalého člena věhlasných MORBID ANGEL. A mě nezbývá než hned na úvod použít otřepané konstatování, že se to Ericovi tentokrát opravdu povedlo. Stejně jako u minulých počinů (značně nevýrazný debut „Conquering The Throne“ a mnohem charakterističtější a osobitější dvojka „King Of All Kings“ – ten název vážně bolí) i při zpracování aktuálního alba postupoval Rutan podle hesla „udělej si sám“. Nejen že si vyhrál s kytarou, kterou ovládá opravdu prvotřídně, a postaral se o značně barvité a zajímavé vokály, ale ohlídal si i produkci a veškeré zvukařské náležitosti. A nutno konstatovat, že po téhle stránce snad konečně dosáhl velmi slušné, ne-li výborné kvality. Zvuk sice představuje do značné míry konzervativní americký sound a snad chybí i trocha té ostrosti a výraznosti, mixáž je však provedena velmi citlivě, a tak jsou veškeré party vyváženě čitelné a nic nebrání možnosti soustředit se na to hlavní, tedy na vlastní hudební obsah, který v případě alba „I, Monarch“ rozhodně stojí za to.

Pokud někdo očekává, že se uchýlím k lacinému srovnávání s MORBID ANGEL, tak zapomeňte. Hezky se soustřeďme na HATE ETERNAL a začněme vypočítávat co se na albu „I, Monarch“ nalézá. Jedná se samozřejmě o death a to značně rychlý death. Ono tomu ani nemůže být jinak, když celou tuhle mašinku žene vpřed opravdu namakané a místy značně zběsilé řádění bubeníka Dereka Roddy, který má za sebou působení například ve skupinách MALEVOLENT CREATION či DIVINE EMPIRE. V jeho hře je rychlost i technika, neotřelost i údernost. A nejinak je tomu s vlastní kytarovou prací samotného Rutana, který se nemusí stydět ani za své vokální projevy. Pirova basa je pak samozřejmým doplňkem a nijak nezaostává. To co z celkového pohledu považuji za silnou stránkou alba je skutečnost, že s postupujícím časem skladby nijak neubírají ze zajímavosti a materiál naopak jako by stále vyrůstal a zvyšoval svoji působivost, takže album graduje v druhé části ve výborných kompozicích „It Is Our Will“ a „Sons Of Darkness“. Závěrečná bomba „Faceless One“ je pak až nadstavbovou lahůdkou, po které mě okamžitě popadá chuť pustit si celé album znova.

Kde se bere ta mnou obdivovaná kvalita alba? Vysvětlení je jednoduché. Kromě klasického nápaditě vystavěného deathového prostředí, které vytváří základní rámec prostoru vymezeného hranicemi deseti skladeb, je album prošpikováno i mnohými nadstandardními prvky, pro příklad uvedu třeba výborné a netypicky pojaté sólo ve skladbě „Behold Judas“ nebo při pozorném poslechu občasně zaznamenatelný zvláštní zvuk bicích nástrojů v „Sons Of Darkness“. Ostatně, tuhle hudbu se celkově vyplatí poslouchat hodně pozorně, ve skladbách jsou totiž často až nenápadně „uschovány“ zajímavé rytmické postupy i jiné vychytávky. Jedná se prostě o album, kde je stále co objevovat a to mají mazlíčci rádi. Vše totiž na první „pohled“ maskuje typický prvek Rutanovy kytarové hry, kterému sám pro sebe říkám „antiriffový“ přístup ke kytarovému riffu. Pro skupinu typické riffy totiž většinou netvoří klasické zasekávané vzory ale plynule rotují v ucelených linkách. To vše společně s vysoce profesionálním provedením a skladbami plnými kompozičních chuťovek dává albu „I, Monarch“ nádech osobité výjimečnosti a staví tento materiál do nadstylové kvalitativní úrovně. Pro mě nové album HATE ETERNAL nepředstavuje pouhý dobrý death, tohle je obecně kvalitní hudební nářez a alba jako „I, Monarch“ jsou důvodem proč pro mě má stále smysl poslouchat metal.