Grindcore masakr je stylem balancujícím na ostřích nožů, neboť složit v jeho mantinelech opravdu zajímavý materiál, a co je hlavní (u grindu obzvláště), dokázat ho kvalitně a působivě interpretovat je úkol, na kterém už si vylámali zuby nejedni sestavovatelé brutálních náloží. Instrumentální nedotaženosti se v tomto případě neodpouštějí, vyžaduje to techniku, plné nasazení, těžko se dá jet jen tak na půl plynu. Málokdo sice dosáhne v tomto ranku do takových výšin jako současní ROTTEN SOUND, ale ani Belgičané LENG TCH´E na tom nejsou špatně. Pravdou sice je, že nedisponují bicmanem Hahtových kvalit, ale většinou mi asi dáte za pravdu, že takových tlučmistrů jako Hahto po světě moc nechodí. A nutno navíc vzít v potaz i skutečnost, že bicman Sven je bubeníkem jen na půl úvazku, zastává totiž ještě dost důležitý post chroptiče u patologů ABORTED. Vokalista Boris zase vyřvává i u holandských SUPPOSITORY. Pozitivní je, že LENG TCH´E jako by si své drobné „hendikepy“ uvědomovali a tak se od nich nedočkáme výletů do až tak extrémních výšin. Přesto je materiál dost slušná sypačka plná dupajících kanonád i rytmických zvratů, chrčící řvavosti a stříkajících kytarových orgií. To co materiálu chybí na extremitě, je kompenzováno různorodostí a tempovou variabilitou. Občas vás některá skladba tak trochu uhoupá do malátnosti, aby vám v následujícím okamžiku zatlačila oční bulvy hluboko do mozkové hmoty.
Hned od úvodních skladeb je zřejmé, že ani co se rychlosti týče, nejdou LENG TCH´E do až tak velkých kvapíků a časté „volnější“ tempo posouvá projev do deathové polohy. Skupina si však i tak vystačí s krátkými (minuta až dvě) stopážemi, hrne razantní výbuchy vpřed, nikde nezůstává zbytečně dlouho a zahušťuje skladby i různorodými polohami vokálu. Přímočará řezničina a rychlý vývoj skladeb nedovolují upadat do jednotvárnosti a mnohé, překvapivě vesele působící, deathové houpačky (např. skladba „Glamourgirl Concubine“) dávají materiálu značně stravitelnější nádech i pro fanoušky neholdující tradičnímu grindu. Jakousi přívětivější výslednou podobu dotváří i zvukové zpracování, které je velmi (snad až privelmi) dočista do čista dotažené. Vždyť trocha té sviňácky špinavé zvukové brutality v podobné hudbě nebývá na škodu. Na druhou stranu třeba taková rock’n’rollově pojatá „P.I.M.P.“, obohacená zvukově excentrickým sólem, je v tomto pojetí hodně zajímavým kouskem.
Co na albu tak trochu postrádám je ona živočišná přirozenost a kanálně ostré útočné nasazaní, které čiší z minulého počinu „Man Made Predator“. Podle mě nedokázali LENG TCH´E své předchozí dílo překonat, příjemné ale je, že nezůstali zakopáni v grindových stereotypech a na aktuálním albu svůj projev lehce posunuli a obohatili. Kam tato snaha povede v budoucnosti je těžce zodpověditelná otázka, „The Process Of Elimination“ je však každopádně slušně řezající porce grind/deathového nátěru a to se počítá, pánové.
PS: Jak to téhle kapele funguje naživo mohli posoudit návštěvníci letošního OBSCENE EXTREME, na kterém se tahle skupina v konkurenci ostatních rozhodně neztratila.
CD k recenzi poskytli Day After records