PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že někdy je pro mě psaní retrospektivních recenzí na legendární nahrávky velmi tvrdým oříškem. Každý, či už více či méně zarytý fanda má desku už dávno naposlouchanou a v mnoha případech i doslova vrytou pod kůži. Otázkou pak zůstává komu je vůbec takováto recenze, jejíž účelem by mělo být obeznámení čtenářů s obsahem desky, vlastně určena? Typickým příkladem uvedeného je i albový debut dnes absolutní legendy floridské death metalové brutality – slovutných SUFFOCATION. Myslím si však, že i přesto všechno mají vzpomínkové recenze představující metalové klenoty smysl, protože každý si jistě velmi rád zavzpomíná a z recenzentského hlediska je konfrontace nahrávky s dnešním zvukem a trendy v metalové muzice také velmi zajímavá.
„Human Waste“ se svého původního vydání dočkalo v roce 1991 a zároveň se jednalo po několika MC a vinylech o vůbec první CD, které vyšlo u tehdy ještě ryze podzemní firmičky Relapse Records. Byla to věru krásná doba. Floridské death metalové hnutí se nadechovalo k mohutné ofenzívě, která s sebou přinesla vznik mnoha skutečných skvostů. Se svým prvním albem přišli i nějací SUFFOCATION, kteří se na něm s ohledem ke své další tvorbě teprve zastřelovali a testovali svůj hudebně extrémistický potenciál. Přesto se však jedná o nahrávku výtečnou. I z dnešního hlediska se jí dá vytknout jen máloco. Svojí atmosférou a technickým provedením totiž spolehlivě natrhává prdel i mnoha současníkům. Je nositelem stigmatu doby, ve které vznikala, kdy se v důsledku ohromného death metalového boomu snad z každé floridské garáže ozývalo tvrdé riffování, brutální growling a zběsilé mlácení do bicích souprav. Na tomto evolučním procesu mají SUFFOCATION svůj nepopíratelný záslužný podíl, protože se jim i svým prvním albem podařilo ovlivnit mnohé další kapely a dá se říct, že tento proces trvá prakticky dodnes.
Pětice se do toho hned od začátku pouští s patřičnou vervou. Snaha hrát co nejbrutálněji a přitom na technické výši je patrná z každého tónu této anihilační sbírky. Ačkoliv se v zásadě jedná o přímočarý a řádně nabroušený death metal, kapela už postupně začíná vystrkovat růžky v podobě vlastního a nezaměnitelného skladatelského rukopisu, který ji dokázal vysoce povýšit nad úroveň žánrového průměru. SUFFOCATION se totiž už na „Human Waste“ stávají stylotvůrci. Stačí se zaposlouchat do jejich typických kaskádových riffů made in Terrance Hobbs a vřele doporučuji hlavně ten v prostřední části skladby „Jesus Wept“, který v doprovodu chropotu Franka Mullena doslova a do písmene zabíjí. Skutečně i po těch letech je to nepopsatelná síla a o archaismu se v případě tohoto alba dá hovořit snad jen v souvislosti se zvukem jednotlivých nástrojů. Jako dokonalou ukázku nespoutané hudební brutality ve stylu SUFFOCATION bych si dovolil vybrat čtvrtou v pořadí - „Catatonia“. Tuto skladbu mimochodem kapela znovu nahrála v roce 1998 pro na nějaký čas rozlučkové EP „Despise The Sun“.
Více snad ani není potřeba k této famózní archiválii dodávat. Pokud jste zažili dobu death metalového rozmachu, tak jistě během jejího poslechu nostalgicky zatlačíte nějakou tu slzu v oku a pokud se řadíte k mladším fanouškům této metalové odnože, vřele vám jako studijní materiál jejího formování doporučuji i „Human Waste“. Jen je mi tak trochu smutno, že se to krásné období plné mladického metalového nadšení z počátku devadesátých let už zřejmě nikdy nevrátí.
PS: Reedice alba obsahuje navíc i první demo „Reincremated“ z roku 1990. Jedná se o ryze undergroundovou a hlavně spíše sběratelskou záležitost. Zvuková kvalita na úrovni zmačkané kazety vhání nostalgické vzpomínky snad ještě více, než samotné album.
CD k recenzi poskytli Day After records
Legendární kousek. Nic víc snad ani není potřeba dodávat k nahrávce, která katapultovala jednu z nejvýraznějších formací floridské death metalové scény do první ligy.
Frank Mullen
- hrdlo
Doug Cerrito
- sekyra
Terrance Hobbs
- sekyra
Josh Barohn
- basa
Mike Smith
- artilérie
1. Infecting The Crypts
2. Synthetically Revived
3. Mass Obliteration
4. Catatonia
5. Jesus Wept
6. Human Waste
7. + demo "Reincremated"
Hymns From The Apocrypha (2023)
Live In North America (2021)
...Of The Dark Light (2017)
Pinnacle Of Bedlam (2013)
Blood Oath (2009)
Suffocation (2006)
Souls To Deny (2004)
Despise The Sun (EP) (1998)
Pierced From Within (1995)
Live Death (1994)
Breeding The Spawn (1993)
Effigy Of The Forgotten (1991)
Human Waste (1991)
Reincremated (demo) (1990)
Vydáno: 1991
Vydavatel: Relapse Records / Day After
Produkce: SUFFOCATION
Studio: Recardamatt Studios, West Slip, NY (USA) - září 1990
Je to poradnej hukot :-)
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.