Ještě stále vzpomínám na loňský Indigo Fest, kde nejen mě velmi překvapilo vystoupení, u nás do té doby neznámých, Slováků PERSONA NON GRATA. Energický a po instrumentální stránce bezchybný projev kapely ihned navnadil k poptávce po jejích studiových počinech. Pravda, museli jsme si chvíli počkat, ale letos na jaře se věci daly do pohybu a s menší korekcí názvu na PERSONA GRATA skupina vypouští i novou demonahrávku „Kus Hry“.

Pětice ryze instrumentálních skladeb se rozprostírá na ploše třiceti minut, což je z hlediska nahlížení na demonahrávky vcelku dost, ovšem v případě těchto hudebních hračičků se to vzhledem k jejich kreativitě zdá poměrně málo. Nechci začínat recenzi tak kvalitního materiálu kritikou jeho nedostatků, ale nemůžu si pomoct, těch 30 minut mi pokaždé uteče jako voda. Na druhou stranu to však lze hodnotit jako obrovské plus, neboť jsem se během poslechu „Kus Hry“ ani chvíli nenudil. PERSONA GRATA lze sice zařadit do (pro mnohé poměrně nezáživné a posluchačsky náročné) škatulky progresivního rocku, ovšem bylo by velmi unáhlené, pokud vás cokoliv s přívlastkem progresivní okamžitě odrazuje, nahrávce nevěnovat žádnou pozornost. Je sice pravdou, že i PERSONA GRATA kladou hlavní důraz na vynikající a precizní instrumentaci a nejeden motiv, či celá část skladby může svádět k domněnce o hudebním exhibicionismu protagonistů. To ovšem jen do momentu, než si uvědomíte, že tyto jsou pouze účelnými a nedílnými součástkami dobře fungujícího stroje.

První dvojice skladeb „Nebeský Zvon“ a „Agent 007/8“, coby vtipná slovní hříčka, jsou hlavně instrumentální rozcvičkou.. Kapela jakoby se zahřívala a postupně odkrývala své skladatelské možnosti. Postupně vás vtahuje do svého děje a připraví sa na hlavní chod. První jmenovaná je spíše pomalejšího a poklidnějšího ražení, zatímco druhá dokazuje, že bratislavským nejsou cizí ani vlivy tvrdších hudebních odnoží. Hlavní nabídku však tvoří třískladbový koncept „Orient Express“ - legendární vlaková linka spolující Istanbul s Vídní.

Pozvolně plynoucí orientální intro - lakonicky pojmenované „Istanbul (Intro)“ - zní jakoby z amplionů na nádraží v turecké metropoli. Na pozadí zaslechneme ještě ruch přelidněného místního tržiště, než definitivně vyrazíme směr „krasavice na Dunaji“. Prostřední část - „Orient Express“ - má podobu nespoutaného živlu. Stejně tak, jako si to rozběhnutý parní kolos šine Evropou, i PERSONA GRATA popouštějí uzdu svému hudebnímu temperamentu naplno. Prim, i přes nesporné množství zajímavých kytarových motivů a vyhrávek, hraje Adamovo piáno, který v některých momentech nasadí doslová strhující tempo. Takhle nějak si lze představit jednu z podob z posluchačsky přívětivých a atraktivních instrumentálních orgií. Prostřední část desetiminutové kompozice po okromném rozjezdu zvolňuje, stejně tak, jako ani ten nejrychlejší vlak nemůže na své trati neustále závodit s větrem. Závěr - příjezd do Benátek - je však opět ve velkém stylu, zakončen renesanční etudou - „Venice (Outro)“. Negativum bych našel možná v podobě zvuku bicích, který dle mého názoru mohl být průraznější, ale to už bych zřejmě od dema chtěl opravdu moc.

„Kus Hry“ byl pro tuto nahrávku zvolen názvem velmi příznačným, neboť věřím, že to byl pouzek kousek z jedné velké hry, kterou s námi PERSONA GRATA rozehrají v podobě svého alba, jenž je momentálně v přípravě. I tato demonahrávka je však kouskem, který by neměl žádný příznivec instrumentálně vyspělé hudby ignorovat. Dovolím si tvrdit, že letitá tradice slovenského progresu, kterou kdysi započali lidé jako Marián Varga anebo Dežo Ursiny, má v této partě velmi důstojné pokračovatele. Na závěr mohu už jen vyslovit otřepané přání - kéž by jim to vydrželo a hlavně, kéž by se jim podařilo najít schopného vydavatele!