OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Súdiac podľa obalu by človek povedal, že „bábiky z Drážďan“ sú ďalšou z obludne klišéovitých gotických partičiek. Chyba lávky; duo Amanda Palmer (piano, spev) a Brian Viglione (bicie) síce na goticko/punkovom image sčasti stavia, našťastie hudobná zložka je o inom. „Gotická Tori Amos“ je prvá škatuľka, ktorá mi napadla: Amanda rozpráva (či skôr hrá) v ich-forme viac či menej intímne príbehy nie tak úplne psychicky normálneho dievčaťa a jej hra na klavír sa funkčne stará o ich dramatizáciu. Vrcholmi sú jednoznačne punkovo hitová „Girl Anachronism“, zlovestná, skvele gradovaná „Missed Me“ či naivná mechanická lovestory „Coin-Operated Boy“ či uvoľnená pieseň k letnej ceste po okreskách, „Jeep Song“.
THE DRESDEN DOLLS majú blízko k barovým kapelám z prvej polovice minulého storočia, zámerne sa štylizujú do mierne gýčovej polohy, afektovane preháňajú. Je však zreteľné, že ide o maškarádu, v ktorej má všetko svoje miesto: jednoduchá (ale funkčná) inštrumentácia, cirkusové make-upy, pruhované ponožky i zvukové hračičky, ktoré nútia držať uši v strehu. Zvuková kvalita dosky je špičková. Stopercentne čistý zvuk (nevyhnutný pre dobrý dojem z hry na piano), šikovná práca s hlasitosťou či dynamikou. Na strane negatív je prehľadnosť skladieb a ich kolísavá kvalita v spojení s prílišnou dĺžkou (zhodou okolností podobný problém, ako na novších albumoch už spomínanej Tori Amos). Kým prvý posluch je dobrodružstvom a baví prakticky bez výhrady, opakované sa stávajú čím ďalej tým viac fádnou jazdou a čakaním na tých zopár skladieb, ktoré vydržia baviť dlhšie. „Divadelnosť“ piesní spôsobuje, že je vcelku jednoduché zapamätať si ich štruktúru. Prekvapení je tak s každým ďalším vypočutím takmer hodinu trvajúceho CD menej a menej...
Napriek tomu sú THE DRESDEN DOLLS originálnym zjavením, živým, živelným a autentickým. „Brechtovský punkový kabaret“, ako sa sami označujú, je vcelku výstižnou nálepkou ich tvorby. Zábavná doska, na ktorú treba mať náladu. Každopádne však dostatočne svojská a čerstvá. Tak si vyberte.
Foto: Lisa Lunskaya Gordon, Tami Thomas
Zábavná doska, na ktorú treba mať náladu.
7 / 10
Amanda Palmer
- piano, hračkárske piano, spev
Brian Viglione
- bicie, perkusie
hostia:
Martin Bisi
- memoryman
Sasha Forte
- husle, viola
Ad Frank
- el. gitara, sprievodný vokál
Shawn Setaro
- basgitara, ak. gitara
Jonah Sacks
- violončelo
1. Good Day
2. Girl Anachronism
3. Missed Me
4. Half Jack
5. 672
6. Coin-Operated Boy
7. Gravity
8. Bad Habit
9. The Perfect Fit
10. The Jeep Song
11. Slide
12. Truce
13. CD-Extra: video "Girl Anachronism"
Vydáno: 2005
Vydavatel: Roadrunner / Universal
Stopáž: 56:55
Produkce: Martin Bisi & THE DRESDEN DOLLS
Studio: B.C. Studio, Brooklyn, NY
Zaujimave na prvy posluch, ale rychlo opocuvatelne. Naj. skladba: Half Jack
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.