THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela NERON hraje blackmetal. Naštěstí ne ten „old-school“, ale spíš se nechává inspirovat (respektive já to tam slyším) kapelami jako EMPEROR, starými BORKNAGAR a (snad kapelu neurazím) sem tam i CRADLE OF FILTH (vokálem). Nejvíc patrné jsou vlivy prvních jmenovaných. Sem tam sem měl pocit (hlavně první a pátý track), že poslouchám „Anthems“ v lepším zvukovém balení. Ostatně i uvedení Ihsahna a spol. mezi oblíbenými kapelami by mi mohlo dávat za pravdu.
Tím ovšem nechci hudebníky z NERONU obviňovat z plegiátorství – v dnešní době už málokdo přijde s něčím naprosto originálním, obzvláště pak na blackmetalové scéně, která se zdá být už pár let stagnující.
Bez mučení přiznám, že se mi „...The Black Light Of New Days“ poslouchalo celkem příjemně. Kapela, i přes mladý věk všech zúčastněných, působí vyzrálým dojmem – bicí jsou naprogramovány s citem, včetně „sypaček“ (čas od času se dostane ke slovu i nějaký ten moderně znějící sampl), hra kytaristů je nápaditá a pestrá a také vokál-skřehot, který frázuje na střídačku české a německé texty, nijak neirituje. Celá deska má zvláštní pochmurnou náladu, přesně dle slůvka, které si kapela sama vybrala jako označení pro vlastní tvorbu – „cold“. Když už jsme u toho srovnávání s EMPEROR, tak právě v navození atmosféry hoši za svými oblíbenci nijak výrazně nezaostávají. Samozřejmě – kvalita hudby samotné se zatím dost dobře porovnávat nedá, ale bylo by to k NERON hodně nefér, kdyby se o to někdo momentálně pokoušel. Určitě toho mají ještě hodně před sebou – uvidíme za pár let.
Po dlouhé době kvailtní tuzemská nahrávka spadající do blackmetalové scény. Inteligentní přístup a hudba na prvním místě, namísto okázalých a prostoduchých gest. To je přesně to, co blackmetal potřebuje.
6,5 / 10
Prometheus
- zpěv
Mork
- kytara, basová kytara
Nexus
- kytara, basová kytara, programování a zpěv, piano
1. Die Nacht
2. Mother Of Me
3. Husman
4. Nur Keine Angst
5. ...The Black Light Of New Days
6. Intermezzo
7. Raganrok
8. Welcome In Your Remember
9. Black Sabbath
...The Black Light Of New Days (2005)
Die Nacht (mini CD) (2003)
Duch sedmihoří (demo) (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: samovydání
Čeští Emperor, kteří nic nedluží! Spíš naopak! Styděl bych se dát 6,5!
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.